Katedrála Notre-Dame de Chartres

je ze všech francouzských katedrál nejproslulejší, samozřejmě hned po té v Paříži, od níž je vzdálena asi 90 km; pojedete-li po dálnici E-50 směrem na Le Mans, tak ji uvidíte. Stojí na mírném pahorku uprostřed roviny a je nepřehlédnutelná. V paměti nejen moderních turistů je zapsána díky několika pozoruhodnostem, které z ní činí skutečný klenot francouzské i evropské historie.

Kromě krypty, která je stejně hluboká jako je klenba katedrály vysoká, Černé madony, již tu uctívali dávno předtím, než tato stavba vznikla a kromě záhadných telurických proudů, jimiž protéká energie Matky země a díky nimž znali toto místo již v pravěku, patří k nejslavnějším částem jejího inventáře úchvatné vitraje, proslulé blankytně modrou barvou. Dvě z těchto oken jsou však proslulejší než všechna ostatní: tzv. Okno svatého Apolináře (La Vie de st. Apollinaire) a potom Naše Paní z Krásného okna nebo také Krásné okno (La belle Verriére).

Církevní stavby bývají obvykle orientovány podle západovýchodní osy, což má samozřejmě svůj hluboký smysl. Slavná katedrála v Chartres svou přídí nesměřuje přímo k východu, ale k bodu v prostoru, kde při letním slunovratu (21.června) vychází Slunce. Místo dopadu slunečního paprsku  (který musí projít speciálně připraveným otvorem v okenní tabuli) se nachází právě v jižním transeptu a je jasně vyznačeno dlaždicí s kovovým kroužkem, která je navíc otočená oproti ostatním dlaždicím o 45°. V pravé poledne vždy 21.června prosvitne paprsek slunce oknem svatého Apolináře a dopadne na kámen, jehož odlišnost od okolí je na první pohled patrná. Kdo toto místo tak pečlivě označil a proč, je jedna ze zajímavostí, kvůli kterým stojí za to se s tímto oknem seznámit podrobněji.

Zdroje:  Les vitraux narratifs de Chartres, Catholica.cz, wikipedie, internet