Doupě Osamělé vlčice

internetový občasopis aneb Cesty k jádru pudla...

O MNĚ

aneb Jak jsem k tarotu přišla

Bylo nebylo. V jednom městě postavili veliký supermarket. V supermarketu se nacházelo velké oddělení knih. A tam, v jedné polici, v malé krabici ležely krásné tarotové karty. Jednoho dne šla kolem nich mladá žena.

TAROT.

To slovo ji upoutalo. V hloubi duše se nemohla zbavit pocitu, že to slovo odněkud zná… Krabička vypadala tajemně. Dost tajemně na to, aby se mladá žena podívala dovnitř. „To jsou krásné obrázky!“ užasla v duchu. A tak je koupila. Ten den se začala psát historie mé cesty za symboly, historií a uměním, psychologií, kolektivním nevědomím a smyslem lidské existence ztrácejícím se kdesi v hlubinách věků a v pavučině dávných mýtů… Vedlo mě tušení souvislostí a neutuchající zvědavost. A touha objevovat dávno zapomenutá tajemství.

Zdá se vám nějaký obrázek bůhvíproč povědomý, ačkoli víte, že jste ho nikdy neviděli? Máte pocit, že tahle slova jste už někde slyšeli a nevíte kde? Pokud vás zajímá proč, pojďte dál. V mém doupěti možná najdete odpověď anebo alespoň chuť hledat jinde na vlastní pěst.

Vaše Osamělá vlčice