Doupě Osamělé vlčice

internetový občasopis aneb Cesty k jádru pudla...

Strom Jišajův / Registr 7

Datum publikace: 15.2.2018 Rubrika: Katedrála v Chartres, Tajemství katedrál, Vitrážová okna

Habakuk – Ježíš – Sofonijáš

 

Habakuk (Abakuk, na levém panelu) je jedním z dvanácti malých proroků a na tomto okně jediný, který má na hlavě turban. Působil pravděpodobně jako chrámový prorok v Jeruzalémě za krále Jójakíma. Jeho výroky pocházejí z doby mezi bitvou u Karchemiše (605 př. n. l.) a prvním dobytím Jeruzaléma a deportací části obyvatel do Babylonie (597 př. n. l.). Bývá označován jako náví, tj. oficiální prorok. Jeho kniha proroctví reflektuje situaci v Judsku na přelomu 6. a 7. století př. n. l. První část knihy (1,2 – 2,5) je rozhovor mezi prorokem a Bohem ve vidění. Prorok se ptá na to, jak dlouho ještě bude Bůh snášet násilí. Na to Bůh odpovídá, že již povolává Chaldejce (tj. Babyloňany), aby ztrestal hřích. Na to však zaznívá otázka proroka, že chudí a utiskovaní budou trpět dál, i když rukou někoho jiného. Násilí a utrpení tak bude pokračovat. Výroky reflektují pohnutou a zmatenou dobu politických zvratů na celém Předním Východě z pohledu malého Judska.

 

Druhá část (2,6 – 20) obsahuje pateré „běda“ proti nejmenovanému tyranovi. Není snadné určit jeho totožnost, dá se aplikovat na všechny tyrany v průběhu tradování textu. Přesná datace tedy není možná.

 

Třetí část (3,1 – 19) obsahuje zvláštní oddíl nazývaný „Abakukův žalm“, má dokonce vlastní nadpis a liturgickou rubriku. Je možné, že pochází ze stejné ruky jako první část, ale není to jisté. Může se jednat o úmyslnou odpověď na otázku v první části, která zůstala v podstatě bez odpovědi. Současně se jedná o reakci na zklamání, které přišlo nutně po nadějné Jóšijášově reformě, která byla utnutá Jóšijášovou smrtí u Megidda (609 př. n. l.). Prorok vyžaduje od Izraelitů víru v naplnění Božích proroctví a trpělivost; reaguje tak na krizi víry. Abakuk je významný tím, že zdůrazňuje daleko více než ostatní proroci jeho doby víru. Vírou se vyznačují spravedliví, skrze víru budou žít (2,4 – formulace převzatá např. sv. Pavlem). Víra je také to, co odlišuje spravedlivé od bezbožných. Abakuk nevydává ani výroky varovné či odsuzující, jako jeho předchůdci, ani výroky útěšné. Apeluje na víru, že Bůh v pravý čas pravým způsobem zasáhne; do té doby je třeba mít trpělivost a zůstat věrný. Částečně tím zpochybňuje tradiční etický obraz Boha, a je tak předstupněm např. ke knize Jób: „I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása“ (A 3, 18).

 

Na prostředním panelu vyobrazený Ježíš je úplným vyvrcholením vyrašivšího stonku. Objevuje se na sedmé úrovni a zabírá celé dva registry. Je skutečným člověkem, součástí historie lidstva a skutečným Bohem: jeho božství ohlašované proroky se manifestuje v majestátní trůnní pozici (tzv. pantokrator – vládce světa) na vrcholku stromu, je obklopen sedmi holubicemi, které mu dělají svatozář. Symbolizují sedm darů Ducha, tak jak předpovídá Izajáš: Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy“ (Iz 11, 1-2). Ježíš má na hlavě křížovou svatozář a ruce svěšené v přijímajícím gestu. Vítá lepší časy.

 

Na panelu v pravo vidíme proroka Sofónijáše. Předpovídá „den Hospodinův“, den, kdy všichni lidé bez výjimky budou souzeni. Bude to den hněvu, ale také slitování. Po tomto dnu, zbytek Izraele, který zůstal věrný Bohu, bude zachráněn. „Zaplesej, sijónská dcero, zahlahol, Izraeli! Raduj se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská! Král Izraele, Hospodin, je uprostřed tebe, neboj se už zlého!“ (So 3, 14-17).

 

 

Zdroje: portál Les vitraux de Chartres, Wikipedie

 

Zpět