Tarot a dědictví antiky

Datum publikace: 30. 9. 2017 Rubrika: Náměty karet, TAROT

 

Čtvrtým okruhem, kterému se zde budeme věnovat, je oblast na jih od Evropy, oblast, která se stala kolébkou moderní evropské civilizace – Egypt a na něj navazující kultura antiky a později byzance.

Podle Hérodota „je Egypt darem Nilu“ a tarot je možná darem Egypta. Podle esoterní tradice sahají počátky tarotu až do bájné Atlantidy, proto nepřekvapí řada tarotových sad na motivy egyptského náboženství, mytologie a kultury.

Okouzlující kultura starověkého Egypta se začala rozvíjet ve třetím tisíciletí před naším letopočtem; tehdy vznikly v pásu dlouhém asi 1000 km a širokém 20-30 km na obou březích řeky Nil dva státy – Horní a Dolní Egypt, sjednocené prvním historicky zaznamenaným panovníkem Narmerem neboli Menim do jednoho celku. Meni také založil první hlavní město Mennofer (Bílé zdi), řecky Memfis.

Základem egyptského náboženství se stala původní totemová zvířata jednotlivých kmenů, které prosperovaly na obou březích Nilu a které si Narmer podmanil. Proto v Egyptě nacházíme poměrně početný panteon bohů a bohyň, jejichž význam se v čase neustále měnil a vyvíjel, jejich podstata byla vnímána a hlavně vykládána různě, jednu chvíli byl určitý bůh tím hlavním, později ho vystřídal jiný, do té doby nevýznamný, aby vzápětí obě božstva splynula v jedno. Jindy se z jednoho boha vydělili dva apod. Typickým příkladem může být Ra, bůh slunce i Slunce samo, nebeský otec, reprezentující život zachovávající princip. Stejně (tedy jako Stvořitel) byl vnímán Ptah, který Egypťanům přinesl písmo a naučil je znát mnohá tajemství. Podobně je tomu u bohyně Hathóry, kterou zobrazovali s kravskými rohy na hlavě, neboť kráva, byla chápána jako zdroj potravy. Mateřskou bohyní však byla také Bastet, bohyně s hlavou kočky, původně pokládaná za zlé božstvo jménem Sachmet (nebo Sechmet). Tato proměnlivost je velmi matoucí a v tarotu to s sebou nese problém nejednoznačnosti; charakteristika daného boha či bohyně, která se uplatňuje v jedné sadě u konkrétní karty, je v jiné sadě uplatněna u karty jiné, v některých případech dokonce významově protikladné. Proto jsou egyptské tarotové sady hůř pochopitelné a v mnoha případech se časem stávají jen krásnou součástí sbírky. Pokud se však ponoříte do studia tarotu i egyptské mytologie, objevíte hlubší souvislosti, které vám umožní orientovat se mnohem lépe. Řada autorů tento problém také řeší více či méně přirozeně sloučením obojího, tedy tradiční rider-waiteovskou symbolikou zasazenou do egyptského prostředí. Na druhé straně však najdeme i sady čistě egyptské, které využívají původní egyptské malby z královských hrobek či hiegroglyfické nápisy k navození autentičnosti.

 

Cleopatra Tarot (zleva): Věž (Apop, bůh chaosu), Hvězda (Nút, bohyně noční oblohy), Měsíc (Tweret, bohyně porodu a těhotných), Smrt (Anup, bůh balzamování a průvodce mrtvých), Slunce (Hor, bůh slunce)

 

S egyptskou kulturou se částečně prolíná kultura antického Řecka, která řadu egyptských bohů identifikovala se svými a dala jim řecká jména, pod nimiž jsou nejčastěji známí i dnes (Apop/Apofis, Anup/Anubis apod.). Kultura antiky je také v tarotu vůbec nejčastěji zmiňovaná, zejména proto, že s antickými mýty stojí i padá naše kultura současná. Už od éry renesance jsou antické náměty nedílnou součástí výtvarného umění a nepotkat se s nimi vyžaduje značnou dávku nevšímavosti.

Jednou z nejoblíbenějších tarotových sad na námět antické mytologie je už od 1986 sada autorek Liz Greenové a Juliett Sharman-Burkeové. Velmi podrobně zpracovává základní archetypální mýty, které vysvětluje pomocí jungiánské psychologie. A protože je antika nedílnou součástí nejen evropské  historie ale také myšlení, jde v této sadě symbolika antického Řecka ruku v ruce se symbolikou původní Rider-Waiteovy sady. Velká arkána zobrazuje jednotlivé postavy a hrdiny mýtů, lidské i božské, v malé arkáně jsou pak na jednotlivých řadách holí, mincí, mečů a pohárů podrobně odvyprávěny čtyři základní mýty: Iásón a cesta za Zlatým rounem, Daidalos, Orestes a Erós&Psýché. Základní etické a morální normy jsou zde předkládány prostřednictvím velmi srozumitelných obrázků a tato sada jako jedna z mála naplňuje i možná původní účel tarotu – tj. předávání informací, vzdělávání a vychovávání.

Dole: Mýtický tarot, zleva: Mágem je Hermes, jako posel bohů spojoval svět lidí se světem bohů, Persefona je Velekněžkou, schopnou proniknout do hlubin podsvětí a zase se odtamtud vrátit, její matka a bohyně úrody Demeter jako Císařovna, otec Bohů Zeus jako Císař, přemožitel nemejského lva Herakles na kartě Síla…

 

 

Autentičtější obrázky starých Řeků lze najít v Etruském tarotu. Ač nazván podle předchůdců Římanů, obrázky připomínají také kulturu Sparty, Kréty nebo Mykén.

 

Etruský tarot, zleva: Smrt, Viselec, Měsíc, Milenci, Svět…

 

Krétská kultura vykazuje jistou podobnost s Egypťany a vědci předpokládají přinejmenším silné obchodní vazby mezi oběma kulturami. Kréťané v 16. století př.n.l. ovládali významnou část Středozemí s centrem na ostrově Kréta. Výbuch sopky na ostrově Santorini jejich kulturu bohužel předčasně zničil.

Etruskové byli původními obyvateli Apeninského poloostrova; byl to kulturně velmi vyspělý nebojovný národ s velmi kladným vztahem k umění. Proti naopak velmi bojovným Římanům neměl z hlediska historie příliš šanci, a tak jako se objevil, zase zmizel, aniž by o sobě něco prozradil. Etruské písmo je dodnes nerozluštěné, a tak je jejich původ i doba existence obestřena tajemstvím.

Mykénská kultura se zapsala do dějin hlavně během tzv. trójské války. Podle mytologické tradice byl mykénský král Agamemnón bratrem spartského krále Meneláa, jemuž řecký dědic trůnu Paris odloudil manželku Helenu. Mužská ješitnost a touha po pomstě (oboje se dá ještě dnes pochopit) pak rozpoutala desetiletý konflikt, který kromě slavných jmen dal lidstvu i úsloví o danajském daru a trojského koně.

 

Antické mýty v podání viktoriánských malířů přibližuje poměrně nový Tarot of Delphi (2014), náměty autentických obrazů z 2. poloviny 19. století jsou spíše odkazem na antiku a jejich dobovou interpretaci, prostřednictvím které se malíři vyjadřovali ke své době a jejím událostem. Např. 5 pohárů nekopíruje jen podobu stejné karty v klasickém RW podání, ale odkazuje na královnu Viktorii, která se poměrně mladá stala vdovou, uzavřenou ve svém smutku uprostřed davu podobně jako Andromaché, vdova po hrdinovi z trojské války, princi Hektorovi.  Bohatou řeckou mytologii najdete také v Olympském tarotu (vpravo).

Na kulturu starověkých Řeků a Etrusků tedy navázali Římané. S budováním vlastní mytologie si hlavu moc nelámali, v podstatě se dá říct, že ji přejali tak jak byla po Řecích, pouze jejich hrdinům dali římská jména. O to více času ale měli na budování jednotného státu, slavného římského impéria, které se postupně stalo největším územním celkem sjednoceným pod jedním vladařem a zahrnujícím řadu vlivů, kultur i jazyků. Bylo to první multi-kulti na světě. Jak se však vyčerpávaly zdroje pohánějící ohromný motor otrokářské společnosti, říše se prakticky pod vlastní vahou začínala pomalu ale jistě hroutit. Nebylo to ze dne na den, proces trval několik staletí, ale nakonec nastal asi v 5. století po Kristu definitivní konec. Ve snaze zachránit aspoň něco, rozdělil císař Dioklecian (ano, ten Dioclecián -pronásledovatel křesťanů) říši na západní a východní část a snažil se vládnout ve dvojici se svým přítelem Maximianem, k němuž později přibyli další dva, tzv. „mladší císaři“. V tomto podivném uskupení říše ještě nějakou dobu fungovala, nicméně mlela z posledního a po Diocleciánově smrti se systém tetrarchie (čtyřvládí) zhroutil. Nastalých zmatků využil ve svůj prospěch Konstatin Veliký a na troskách impéria se pokusil o nemožné – obnovení Velkého Říma. Založil nové hlavní město – Byzantion (po jeho smrti přejmenované na Konstantinopol) a nějakou chvíli to zase šlo. Nakonec se v roce 476 definitivně zhroutila západní část říše, ale východ se nějak dokázal vzpamatovat a moderní dějepis ho zná jako Byzantskou říši. V jejím rámci vzniklo svébytné umění, vizuálně snadno rozpoznatelné, jehož symbolika vyšla z křesťanství. Typické jsou v byzantském umění ikony a především mozaiková výzdoba. S obojím se v tarotu potkáte jen málo. Jako příklad můžeme uvést Byzantský tarot nebo Zlatý Tarot carů. Mnohem četnější jsou ovšem odkazy ke křesťanské mytologii, tedy k příběhům evangelií, apokalypsy, příběh Ježíše Krista apod. Tarotovým tématem číslo jedna je také hledání sv. Grálu, o němž jsme mluvili v souvislosti s Artušem v rámci západního okruhu.

 

Zlatý tarot carů, zleva: Hvězda – Narození Páně, Císařovna – Panna Marie s Dítětem, Mág – vzkříšení Lazara, Císař – Kristus Pantokrator, Síla – sv. Jiří bojuje s drakem…

 

Prošli jsme se společně tarotovým světem na všechny čtyři strany; Na západní straně nás uvítaly čarodějnice a jejich kouzelné lektvary, které nám dovolily nahlédnout do srdcí pohanů, která tepají v rytmu přírodních cyklů. Na severu jsme potkali děsivé vikingy i vyspělé kelty, jejichž moudrost se uchovala ve vyprávěních o druidech, kteří nakonec museli ustoupit novému křesťanskému náboženství. To posléze mnoho severských ság vstřebalo a transformovalo do legend o králi Artušovi a hledání svatého grálu. Starodávné kultury na východě nás provedly světem tajemných božstev s několikerou identitou i končetinami, abychom na jihu poznali snad počátek všeho – magický Egypt a kořeny moderní evropské kultury i umění. V relativně mladých pohádkách pak všechny tyto tisícileté polozapomenuté mýty znovu ožívají a s nimi i nádherný svět tarotových karet, schopných nám dávné příběhy a zkušenosti v nich ukryté znovu připomenout. Objevujte a zkoumejte dávná vyprávění, určitě vám neunikne, jak moc se jedno druhému navzájem podobají. Proč asi… ?

 

• Mytologické sady: Svět západu
• Mytologické sady: Svět severu
• Mytologické sady: Svět východu
• Pohádkové sady

 

Zpět