Doupě Osamělé vlčice

internetový občasopis aneb Cesty k jádru pudla...

Červenec: Vítězství Jupitera, Cosmé Tura

Datum publikace: 29.9.2017 Rubrika: DĚJINY UMĚNÍ, Golden Tarot of Renaissance, Náměty karet, TAROT

 

 

Červencovým souhvězdím je Lev, jak ve svém díle Astronomica píše římský autor Manilius. Je to tradičně erbovní zvíře králů a vládců, proto na vítězném voze taženém dvěma Lvy vidíme vládce římského panteonu bohů Jupitera a bohyni Kybelé, která se o něj opírá zády. Kybelé pochází z Frýgie (území dnešního Turecka), kde byla uctívána jako bohyně plodnosti. Sídlila v divokých horách a byla uctívána jako Velká Matka. Často byla ztotožňovaná s Matkou Zemí. „Znali ji po celém starověkém světě. Po celá staletí, pokud ne dokonce tisíciletí, byla tato mateřská a pečovatelská bohyně doprovázená divokými zvířaty, žila ve skalách, horách a stromech, měla moc nad zvířecím a rostlinným světem a byla považovaná za tajemnou bytost s nevyčerpatelnými možnostmi.“ (Robert Turcan, The Cults of the Roman Empire). K jejím planetárním dětem patří mladé manželské páry; na fresce tuto skutečnost ilustruje scéna svatebního obřadu a společnost mladých lidí oděných podle dobové módy (vlevo). Na pravé straně obrazu stojí skupina duchovních.  V horním registru vyobrazená skupina modlících se mnichů a na protější straně ležící a z rozkroku krvácející muž, pravděpodobně Attis, zřejmě souvisí s původním frýžským mýtem o Kybelé a Attisovi:

„Mužem jejího života byl, aspoň podle řeckého vyprávění, jistý pastýř jménem Attis. Povolání pastýře bylo ve starověku, na rozdíl od dob dnešních a nedávno minulých, zaměstnáním dobrodružným a nebezpečným, zvláště pak, sloužilo-li jako zástěrka, případně úkryt či vyhnanství pro osoby jinak původu vznešeného. Takový Paris (a po něm mnoho princů evropských pohádek) by mohlo vyprávět. Attis sice nebyl královský syn, jeho matkou byla nymfa Nana (která otěhotněla poté, co si dopřála hrst mandlí), ale na královský trůn to málem dotáhl. Bohužel ve chvíli, kdy si vyhlášený frýžský krasavec měl vzít za manželku dceru tamního panovníka, se do obřadu vložila Kybelé, aby si mladého muže vzala sama. Ženich ale utekl, nejspíš tušil, co by ho čekalo. V horách se pak pod borovicí dobrovolně vykastroval a vykrvácel, načež z jeho krve vypučely fialky. Kněží Kybelé později prodělávali stejnou operaci, bez vykrvácení a fialek, samozřejmě.“

(převzato z webu http://www.fext.cz )

 

Výše uvedený mýtus by mohl být i předobrazem středověkého příběhu o svatém Rochovi, viz Podivná karta 2 holí. Prostřední registr zobrazuje souhvězdí Lva a jeho měsíční dekany. U postav dekanů, zvláště té s pomačkanými šaty, je zřetelný rukopis Cosmé Tury, kterému je freska připisována. Spodní registr se bohužel nedochoval.

 

Na fresce pro měsíc červenec našly předobraz následující karty (viz fotogalerie) :

 

 

 

 

Zpět