Doupě Osamělé vlčice

internetový občasopis aneb Cesty k jádru pudla...

Šašek, harlekýn a ti druzí

Datum publikace: 20.9.2017 Rubrika: Symboly a symbolika

 

Šašek je označení pro komickou postavu. Její výskyt lze prokázat již v řeckých a římských komediích, později ve středověkých fraškách. Dále se šašek uplatňoval na panovnických dvorech. Šašek býval obvykle oděn v pestrém oblečení, na hlavě míval čapku či kuklu s rolničkami. Šašek mívá různá další označení, např. Harlekýn, v Německu Hanswurst.

Později se objevuje v Commedii dell’arte, což znamená (přeloženo z italštiny) „komedie profesionálních herců“. Jde o druh improvizovaného divadla barokní Itálie. Největšího rozmachu dosahovala v letech 1570 až 1650. Od 18. století její vliv postupně slábne, nicméně řídce se hraje dodnes. V moderních dějinách na tradici frašky navazuje dramatika 20. stol., kdy se její tradiční prostředky úzce spojují s prostředky grotesky. Kočovné herecké společnosti commedie dell’arte ovlivnily herce a dramatiky ve všech evropských zemích, kam doputovaly. K nejznámějším společnostem patřili Alberto Naselli, Gelosi, Francesko Adreini a Issabela. Harlekýn (Arlecchino) je komickým sluhou jednoho z pánů, velmi oblíbený u publika. Většinou bývá zamilovaný do Kolombíny, ale jeho touha soupeří s hladem či strachem z pána. Je mazaný až zlomyslný, často myslí hlavně na sebe. Ve své lásce se musí potýkat se starším sokem. Diváci ho poznají podle mnohobarevného kostkovaného obleku a černé škrabošky.

Pierot je původní postava francouzského lidového divadla. Vystupuje v dlouhých bílých šatech s velkými knoflíky, se širokým bílým baretem a bíle nalíčeným obličejem. Většinou se objevuje v pantomimě, obvykle je to komická postava, často zhrzený milovník.

Jean-Baptiste Gaspard Deburau (vlastním jménem Jan Kašpar Dvořák, 31. července 1796, Kolín – 17. června 1846,  Paříž) byl francouzský mim a herec narozený v Čechách, nejvýraznější představitel evropské pantomimy 19. století. V roce 1811 či 1812 přišel do Paříže (pravděpodobně s částí rodiny), kde se stal hvězdou v komediích dell’arte v Théâtre des Funambules, jež se nacházelo na slavné divadelní ulici Boulevard du Temple. Přesto, že postavy jako např. Silueta mileneckého měsíce či Tiše trpící byly podmanivé a okouzlující, bylo jeho provedení slavného Pierota uchvacující, až dech beroucí. Smutný Pierotův výraz i něžný kostým je právě jeho „vynálezem“. Výjimečný výkon byl inspirací i nedostižným ideálem po následující desetiletí, a k odkazu jeho mistrovství se vracela i pantomima 20. let 20. století (Marcel Marceau, Ladislav Fialka), jež převzala nejen jeho (již klasické) etudy (např. Socha Pierot), ale i scénáře (Hadrář, Pierot v Africe). J. G. Deburau byl ženatý, měl dva syny: Philippe Germain Anselme – provazochodec a Charles – tanečník, herec a mim.

Klaun je komediální účinkující vystupující na jevišti divadla, v televizi nebo v cirkusu či ve varieté, někdy je též nazýván souslovím cirkusový šašek. Rozlišovacím znakem klauna od jiných komediantů je zejména jeho červený nos a způsob hraní tzv. vnitřní. Klaun se obléká do šatů většího čísla a neláme si hlavu s kombinací barev. Klaunský oděv může také mít velké zjevné záplaty, časté jsou i veliké kšandy. Součástí vzhledu může být i roztodivná paruka. Vizáži dominují křiklavé barvy a rozličné rušivé vzory. Obutí bývá nadměrně veliké (klaunské boty). Boty mohou být zbarveny různě, posešívané ze zbytků kůže či naopak přehnaně ozdobené. Velké oblečení i boty napodobují malého chlapce. Nejtypičtějším znakem klauna je však umělý červený nos.

Kašpárek (z německého Kasperle) je, především v německé loutkové tradici, komická postava kašpárkového divadla. Kašpárka na scénu přivedl poprvé Johann Joseph Laroche na konci 18. století. Kašpárek má za úkol udržovat kontakt s divákem. Často vstupuje do děje a reaguje na bezprostřední chování publika. Důležitou úlohu hraje při výkladu děje a objasňování souvislostí. Kašpárek se stal symbolem veselého a chytrého hrdiny, který si dovede poradit v každé situaci.

 

 

 

 

Zpět