Sibyla Kúmská

Sibyla Kúmská je v kapli umístěna přímo uprostřed řady svých kolegyň a kolegů po pravé straně od vchodu. Je ze všech nejrobustnější a nejvíce nápadná. Sibyla je pootočena bokem, zatímco nohy jsou zpříma. Nahlíží do ohromné knihy, která je jistě těžká, a Sibyla si ji proto musí opírat o opěradlo svého trůnu. Je to také vzácná a důležitá kniha, proto ji podložila polštářem, aby se nepoškodila. Její výraz je soustředěný námahou, jak zaostřuje zrak, protože je velmi stará a oči už jí tolik neslouží.  Za jejími zády si ustrašeně špitají dva andílci, jako by se báli toho, co řekne. Jeden z nich drží pod pravou paží další ohromný svazek. Ostatní moudré svitky jsou schovány ve vaku u pravé nohy věštkyně.

Michelangelo „obdařil“ Sibylu mohutnou mužskou postavou, což je patrné zejména na jejích vypracovaných pažích, na nichž malíř pomocí hlubokých stínů modeluje výrazné svalstvo. Je zde jasně vidět, že Michelangelo je v první řadě sochař. Celkovou důležitost postavy podtrhují syté kontrastní odstíny oranžové, modré a zelené barvy. Místo tradičního turbanu má na hlavě jakýsi renesanční čepec.

Sibyla je zobrazena jako stařena, což je odkaz na antickou legendu, podle které nalezl v mladé Sibyle zalíbení samotný bůh věštby Apollón. Prý může žádat vše co chce, pokud snese jeho objetí. Sibyla chtěla tolik let života, kolik je zrnek v hrsti prachu. Apollón nabídl ještě věčné mládí, ale ona ho nakonec stejně odmítla. Bůh však svůj slib dodržel, jen věčné mládí si ponechal, a tak Sibyla trávila roky a staletí jako věkem sešlá a seschlá stařena (Ovidius, Proměny). Podle jiné legendy zase doprovázela Aenea do podsvětí, aby mohl ještě jednou spatřit tvář svého otce (Vergilius, Aeneas).

Zdroje: viz hlavní článek Sibyly…