Struktura a názvosloví
Datum publikace: 18. 8. 2018 Rubrika: Haindl tarotPopis jednotlivých karet
Hermann Haindl vytvořil tyto karty jako samostatné obrazy věnované každý vlastnímu tématu. Maloval je intuitivně. Nejprve nechal volně přicházet myšlenky o každé kartě společně s její tradiční podobou. Potom začal malovat, přičemž se nechal vést tím, co ho napadlo jako první. Postupně vypracovával jednotlivé detaily, když mu bylo jasné, co chce ta která karta „říci“.
Karty jsou zřetelně strukturované, většinou podle klesající osy, vertikálně nebo horizontálně nebo podle perspektivy. Často stojí v popředí nějaký centrální výjev, zatímco ostatní jsou uspořádány v pozadí. Toto členění vychází z různých zdrojů, ponejvíce ze zkušeností a umění Hermanna Haindla jakožto malíře. Jindy měl vlastní téma, které vyjádřil obrazem. Velká arkána ovšem nesou tak silné poselství, že ho karty samy vedly. Mnohokrát zvolil motiv až poté, co objevil, že k určité kartě náleží odjakživa na základě tradice. Tak vznikl např. motiv velblouda na kartě Velekněžka, když zjistil význam hebrejského písmene, které je této kartě tradičně přiřazováno. Stejně tak tomu bylo s rukou, resp. dlaní, na kartě Kolo života.
Mnohé na kartách je samozřejmě vytvořeno vědomě, zvláště opakující se symboly. Barevná kompozice, důraz na pravou a levou stranu, diagonály, ztvárnění zvětralých skal, řek, mužského a ženského principu – všechno to přenáší ideu z jedné karty na tu další. Obrazy jsou ve vysoké míře naplněné symboly: tvar labutích křídel u Blázna, krystal na Císařovně, uspořádání per na Rovnováze – všechny mají zcela konkrétní význam.
Hermann Haindl maloval jednu kartu po druhé. Když na ně posléze pohlédl jako na celek, objevil výraznou vývojovou linii. Vezměte si k ruce celou sadu Velkých arkán a položte je do řady Bláznem počínaje.
Potom uvidíte, že na kartě Rovnováha (XI) jsou uprostřed vyobrazeny dvě koule a každá z nich se vznáší nad jednou miskou vah, které samy tvoří 2 půlkruhy. Na následující kartě Zasvěcení (XII) vidíme další půlkruh, a sice v podobě Země ve spodní části obrazu, zatímco na konci řady, u karty s číslem 21, nacházímě opět tentýž půlkruh, tentokrát v horní části. A 21 čteno obráceně je 12. V pozadí karty 21 (Vesmír) se objevují další malé kruhy, planety, zrovna takové, jaké vidíme na kartě Blázen (0). U Velekněžky (II) poznáváme další kruh, či spíše kouli, představující sféru světla – a Ducha. Císař drží zlatou kouli. Idea přijala pevný tvar a ztratila tím svou kosmickou podstatu. Poté motiv kruhu/koule na nějakou dobu mizí, aby se opět objevil s Poustevníkem (IX), který vzhlíži vzhůru ke světlu – další půlkruh.
Zkuste si sami projít vaši sadu karet a hledejte další styčné body. Lépe tak své karty poznáte a pochopíte, v jakých vzájemných souvislostech spolu stojí.
Mnohokrát byla Velká arkána dávána do souvislosti s některou z hermetických nauk – kabalou, alchymií, astrologií. Také na každé kartě souboru Hermanna Haindla lze nalézt jedno hebrejské písmeno a astrologickou značku. Živlová symbolika je naznačena barevným rámečkem. 22 písmen hebrejské abecedy je dáváno do souvislosti s 22 kartami Velkých arkán zhruba od 18. století, později přibyla analogie s astrologií. Naprostou novinkou je ovšem užití runové abecedy starých Germánů (karty byly poprvé publikovány v roce 1986 – pozn. překl.). Hermann Haindl pro to měl vícero důvodů. V první řadě chtěl ukázat, že Tarot je stejným vyjádřením různých tradic. Stejná myšlenka ho pak vedla i k nápadu použít pro dvorní karty mytologické a náboženské motivy různých kultur. Číslované karty Malých arkán jsou navíc charakterizovány pomocí znaků I-ťingu, což je v rámci tarotu záležitost zcela ojedinělá.
Tak jako je moderní a novátorské výtvarné ztvárnění celé sady, je Haindlův tarot odlišný i v pojmenování některých karet, kdy tradiční názvy nahradil jinými (v tomto směru však nebyl první, podobnou praxi zkusil už Aleister Crowley). Označení za lomítkem je Haindlova alternativa.
VELKÁ ARKÁNA
Blázen, Mág, Velekněžka, Císařovna/Vládkyně, Císař/Vládce, Velekněz, Milenci, Vůz/Hnací síla, Síla, Poustevník, Kolo štěstí/Kolo života, Spravedlnost/Rovnováha, Viselec/Zasvěcení, Smrt/Transformace, Mírnost/Alchymie, Ďábel/Pan, Věž, Hvězda, Měsíc, Slunce, Soud/Eón, Svět/Vesmír.
MALÁ ARKÁNA
Poháry/Poháry na Severu, Meče/Meče na Jihu, Hole/Oštěpy na Východě, Mince/Kameny na Západě
DVORNÍ KARTY
Páže/Dcera (pohárů na Severu), Rytíř/Syn (mečů na Jihu), Královna/Matka (oštěpů na Východě), Král/Otec (kamenů na Západě).
Ačkoli tento tarot obsahuje značné množství esoterních informací (hebrejská písmena, Runové znaky, astrologické symboly a hexagramy I-ťingu), neměl by být pokládán za okultní karetní sadu, každopádně ne ve smyslu Crowleyho tarotu. V Haindlově sadě chybí přesné detaily hermetické symboliky, vztahy k řádové doktríně a rituálům nebo jiné magické formule a znamení v zakódované podobě dovedně zapletené do obrazů. Haindlův tarot není dílem okultisty a stoupence hermetismu. Hermann Haindl jen stvořil tarot vracející se k prastarým spirituálním tradicím mnoha světových kultur. Jeho největší předností tedy naopak je (narozdíl od právě striktně okultních sad), že rozšiřuje naše povědomí o okolním světě a sděluje nám, že my sami jsme rovněž jeho součástí.
SOUVISEJÍCÍ
je písmo, jímž se zaznamenává hebrejština a jidiš. V průběhu dějin se podoba písma proměňovala. V období 10. – 6. století př. n. l. se pro zápis hebrejštiny používalo tzv. paleohebrejské písmo, jež vycházelo z fénického písma. S rostoucím vlivem aramejštiny se však k zápisu hebrejského textu stále více užívaly aramejské znaky, jež byly pro zápis hebrejštiny uzpůsobeny do tzv. kvadrátního písma. V dalším průběhu se vyvinuly další typy hebrejského písma, svou výsadní pozici si však kvadrátní typ písma dochoval dodnes.
významy písmen podle kabaly na židovské hřbitovy.cz
jsou znaky, podle jedné teorie odvozené pravděpodobně z písma etruského a řeckého. Tyto znakové sady se používaly v germánských jazycích, především pak ve Skandinávii a na britských ostrovech, a to v pozdním období rané době dějinné (též označované jako protohistorie) a v raném středověku. Původ runových zápisů je stále nejistý. Mnoho znaků staršího futharku je na pohled blízce podobno znakům latinky. Některé další runy se potom podobají znakům severoitalské, rétorománské, lepontské či benátské abecedě z 5. až 1. stol. př. n. l. Runová abeceda se nazývá futhark/futhork (dříve se runa Ansuz vyslovovala jako A, později jako O) a to podle prvních písmen (stejně jako a-be-ce-da) a je rozdělena na 3 sady (skupiny písmen), nazývané potom aettir = „rodiny“. Existuje několik druhů futharku, drobně se lišících ve vzhledu jednotlivých písmen nebo jejich významu.
více také na www.malachim.cz
I-ťing nebo také Kniha proměn, případně Čínská kniha proměn (je soubor čínských textů, jejichž vznik se klade až do 2. tisíciletí př. n. l. V její hlavní části se jedná o řadu 64 hexagramů, obrazců složených ze šesti čar (které mohou nabývat jangové nebo jinové podoby), které představují 64 rozdílných archetypálních situací. Kniha proměn se používala (a dodnes používá) nejen jako orákulum, ale také jako filozofický a kosmologický systém, který hraje důležitou roli v taoismu, z kterého ve velké míře vycházela čínská kultura. Kniha proměn patří mezi pět klasických děl konfuciánského kánonu. Podrobný popis hexagramů najdete u výkladů jednotlivých karet Malých Arkán.
Popis karet
Zpět