Kršna – kvítko z čertovy zahrádky
Datum publikace: 3. 10. 2017 Rubrika: MYTOLOGIE
Kršna (nebo též Krišna) je podle védské tradice Nejvyšší Bůh, ze kterého vše pochází, a který všemu vládne. Jeho jméno znamená „tmavý“. Někdy je označován za osmého avatára (neboli vtělení) boha Višnua, ale podle Bhágavata Purány je Kršna a Višnu jedna a táž osoba, avšak Višnu má svůj původ v Kršnovi, tzn., že Kršna je ve skutečnosti zdrojem všech avatárů tedy i Višnua. Jako hinduistický bůh proslul zejména svými žertíky, jimiž bavil i rozčiloval jak pozemšťany tak i nebešťany. Ve védských textech se lze dočíst mnoho informací o tomto bohu i o jeho duchovním učení. Jeho zábavy jsou velkolepé a ohromující a jednoznačně z nich lze usoudit, že se jedná o zábavy samotného Boha. Na druhou stranu však Kršna kradl i lhal, měl 16 108 manželek, často vyváděl různé „necudné“ žerty a přitom byl velice duchovní bytostí, která učí jak překonat utrpení světského života. Známé jsou příhody z jeho dětství, jak kradl přepuštěné máslo nebo pásl krávy. V boji s Kuruovci, který je popisován v Mahábháratě, Kršna dopomůže Pánduovcům k vítězství tím, že jim prozrazuje slabiny nepřítele. V Bhagavadgítě sám sebe popisuje takto:
„Mé božské projevy nemají konce. To, co jsem ti popsal, je pouze náznak Mého nekonečného bohatství.
Věz, že všechny vznešené, krásné a působivé výtvory povstávají z pouhého zlomku Mé nádhery.
Celý vesmírný řád podléhá Mé vládě. Podle Mé vůle se vše samočinně znovu a znovu projevuje a podle ní je na konci zase ničeno.’“
Kršna ztělesňuje božskou krásu, radost a lásku a využívá svůj šarm, hravost a soucit, aby své stoupence přivedl do náruče nejvyššího boha Višnua. Většinou bývá zobrazován s tmavě modrou až černou barvou pleti (Kršna znamená „tmavý“ nebo „černý“). Je řečeno, že barva Jeho pleti je šjáma. (černá, nebo tmavěmodrá – barva bouřkového mračna). Mezi jeho hlavní atributy patří flétna a často je zobrazován v přítomnosti krav či Své milované, věčné společnice Rádhárání (Rádhy). Má bohatě zdobené oblečení a množství šperků. Šperk, který nosí na hrudi, se jmenuje Kaustubha a vznikl při „kvedlání“ (či stloukání) oceánu mléka. Jeho malá černá válečná lastura se jmenuje Páňčadžanja (bývá s ní zobrazován většinou na začátku bitvy na poli Kuruů).
Kršna se prý zázračně narodil ve městě Mathura v severní Indii. Bohové chtěli zničit krále Kamsu, zlého utiskovatele, a tak se Višnu rozhodl, že se narodí jako osmý syn královy sestry Dévakí. Podle jednoho příběhu si Višnu vytrhl dva vlasy, jeden černý a druhý bílý. Černý vlas se proměnil v Kršnu a bílý v Kršnova staršího bratra Balarámu.
Král Kamsa se dozvěděl, že má být jedním ze svých synovců úkladně zavražděn. Uvěznil tedy Dévakí i s manželem Vasudévem a hned po narození zabil každého jejich syna (srov. řecký mýtus o Kronovi, resp. Úranovi, kteří své děti ihned po narození polykali ze stejného důvodu – pozn. O.V.). Když Dévakí porodila Kršnu, Višnu manželům poradil, aby dítě vyměnili za dceru pastevců krav (v antické verzi za kámen zabalený v plenkách), kteří žili na druhém břehu řeky Jamuny. Dveře vězení se zázračně otevřely a Vasudév odnesl dítě k řece. Jakmile se dítě dotklo hladiny, voda se rozestoupila a otec se synem bezpečně přešli na druhou stranu. Vasudev nechal dítě u pastevců Jašody a Nandy. Král Kamsa však zjistil, co se stalo, a vyslal démona, převlečeného za kojnou, aby se o nemluvně postarala. Kršna však tak dlouho pil z jejího prsu, až z ní vysál všechen život.
Kršna byl hravé a nezbedné dítě. Škádlil krávy, posmíval se starším a kradl máslo a sladkosti. Projevoval přitom i známky svého božského původu, když např. vytrhl dva stromy i s kořeny. Jindy zase jeho adoptivní matka Jašoda užasla, když mu nahlédla do krku a spatřila tam celý vesmír. Jindy, když se pastevci chystali uctívat velkého boha Indru, jim Kršna řekl, aby místo něj vzývali horu Góvardhanu a svá stáda. Vysvětlil jim, že hora poskytuje dobytku potravu a krávy jim zase dávají mléko. Kršna pak prohlásil, že on je tou horou. Indra se rozhněval a seslal dolů potoky deště. Kršna však zvedl horu Góvardhanu a držel ji sedm dní a sedm nocí nad krajem. Na Indru to tak zapůsobilo, že sestoupil z nebes a požádal Kršnu, aby se spřátelil s jeho synem, hrdinou Ardžunou
.
Jeden z nejoblíbenějších mýtů o Kršnovi se týká jeho rozpustilého laškování s pasačkami krav gopi, především s dívkou jménem Rádha, do níž se mladý bůh vášnivě zamiloval. Jednou, když se děvčata koupala v řece (jezírku), jim Kršna ukradl sárí (tradiční oděvy) a vyšplhal s nimi na strom. Odmítal jim oblečení vrátit, dokud jedna po druhé nevylezou z vody se sepjatýma rukama jako při motlitbě. 
Protože všechny pasačky chtěly při tanci držet Kršnu za ruku, mnohokrát znásobil počet svých rukou. Zvuk Kršnovy flétny svolávající pasačky k tanci za měsíčního svitu prý symbolizuje hlas Nejvyššího Pána, který zve všechny, kdo mu naslouchají, k nebeským rozkoším…
Když byl Kršna starší, začal zbavovat okolí netvorů a démonů. 
Nakonec se o jeho hrdinských činech doslechl král Kamsa, a rozhodl se, že ho zabije. Kršnovi se však podařilo porazit nejen Kamsu, ale ještě mnoho jiných tyranských králů a démonů. Nejdůležitější bitva, které se účastmil, se odehrávala na Kuruově poli. V předvečer boje prý Kršna převlečený za vozataje, přednesl hrdinovi Ardžunovi Bhagavadgítu neboli Zpěv Vznešeného, která je součástí eposu Mahabharáty. Válka skončila rozprášením obou vojsk a na každé straně zbyla jen hrstka živých. Krátce na to Kršna zemřel. Seděl v lese a meditoval, když si ho jakýsi lovec spletl s jelenem a zasáhl ho na jediném zranitelném místě, na levé patě (srov. antický mýtus o Achillovi). Kršna řekl lovci, aby se netrápil a pak vystoupil v oblaku světla do nebe.
Zdroje: Wikipedie, internet, Encyklopedie východní mytologie, Rachel Storm, Rebo Productions, Čestlice 2000
Zpět