Kálí aneb Matka se zlobí
Datum publikace: 3. 10. 2017 Rubrika: MYTOLOGIE
Bohyně Kálí (též Kaliká) je hinduistickou bohyní času, změny, smrti, temnoty, věčné energie a pozření, vítězkou nad démony. Její jméno znamená „černá“ a bývá považována za družku Šivy, boha ničitele i stvořitele, askety i extatického milovníka v jedné osobě. Jedním z přídomků Šivy je Kála, „černý“. Díky tomuto svazku je někdy Kálí ztotožňována s jinými bohyněmi (např. s Šivovou ženou Párvatí, nebo se svou „matkou“ Durgou), jindy je obecně uctívána pod jiným jménem (např. Chamunda, Bhagawati, Parašakti etc.) Jedním z jejích označení je také Kálarátri – „černá noc“. Indické město Kalkata je pojmenováno po této hrůzné bohyni, kali ghat – Kálíiny schody.
Slovo kálí se objevuje již v Atharvavédě. Jako jméno se poprvé vyskytuje v Kathakagarhjat sútře. V desáté knize Mahábháraty při nočním útoku na Pánduovce je doložen jeden z prvních výskytů Kálí jako divoké, hrůzostrašné a krvežíznivé bohyně. Její jméno začíná častěji figurovat v písemných záznamech až v období po sedmém století našeho letopočtu, kdy se objevuje v některých puránách. V Agnipuráně a Garudapuráně je zmíněna v průpovědích, které měly zajistit poražení nepřítele. Zastupuje tedy roli bohyně války, bitev či boje proti nepřátelům.
Kálí je bohyně s velice dlouhou a bohatou historií. Na jejím zobrazení lze rozeznat několik samostatných historických vrstev z různých etap jejího vývoje. Kálí byla a je uctívána v mnoha indických chrámech; v současnosti nejvíce v periferních oblastech Indického poloostrova a v Bengálsku. Mýty, rituály a její ikonografie se v každé z těchto oblastí mohou něčím lišit, přesto však v sobě zahrnuje řadu společných rysů. Jsou jí přinášeny krvavé oběti, nejčastěji kůzlata. Máme však i zprávy z minulosti, které vypovídají o občasných lidských obětech. Specifická prezentace jejích vyznavačů (thugů) byla zřejmě tím, co poprvé upoutalo pozornost britských badatelů a misionářů.
V posledních letech je v některých tradicích zobrazována jako nádherná, téměř andělská a mateřská bohyně, avšak nebylo tomu tak vždy. Pro Kálí je spíše typické, že je zobrazována modrá nebo temně modrá. Nejčastěji má čtyři ruce, v nichž drží v různých variantách meč, trojzubec, uťatou hlavu a pohár, do něhož chytá krev kanoucí z krku useknuté hlavy. Pokud má některé ruce prázdné (obvykle obě pravé), má je složené v gestu „abhaya“ (zbavující strachu) a „varada“ (žehnající).
Pokud je vyobrazena v nějakém prostředí, často jsou to bitevní pole, pohřebiště a místa, kde se spalují mrtvoly. Na takovýchto místech údajně bohyně přebývá nejčastěji. Na bitevních polích ojídá mrtvá těla svých nepřátel, pije jejich krev nebo sbírá jejich lebky. Na pohřebištích pojídá maso zemřelých a je obklopena šakaly, hady a jinou havětí sedíc na něčí kostře, to vše v přítomnosti různých duchů.
Někdy je zobrazována ve dvojici s Šivou, který představuje jejího manžela. V takovém případě jsou oba buď sexuálně spojeni, kdy Kálí symbolicky převyšuje Šivu tím, že je nad ním, anebo stojí rozkročená nad Šivovým, někdy dokonce mrtvým, tělem, přičemž Šiva může a nemusí mít ztopořený penis. Případně po Šivovi šlape.
Kálí má i svůj mateřský aspekt. Když se prý po jedné z bitev zase utrhla ze řetězu, poslali bohové na bitevní pole Šivu v podobě malého chlapce, který začal usedavě plakat. Když bohyně uslyšela zoufalý dětský pláč, ustala ve svém řádění a starostlivě zvedla chlapce do náruče. Kálí se manifestuje v dualitě typické pro staré bohyně lásky a smrti – je zároveň mateřskou ochránkyní a zároveň šílenou, zběsilou vražedkyní (bohyně matka byla ve svém původním významu personifikací přírody a Země, která se rovněž vůči člověku projevovala takto ambivalentně; jednou jako matka poskytující potravu, jindy jako zuřící živel beroucí životy a nahánějící hrůzu /povodně, požáry, větrné smrště a bouře plné blesků/).
Legenda o zrození Kálí vypráví, že démon Raktabija („kapka krve“) se skrze asketická cvičení domohl zvláštní moci, takže mu žádný bůh, člověk, démon ani zvíře nemohl ublížit. Pak začal Raktabija řádit po libosti. Chytrý bůh Krišna podotkl, že v definici o nezranitelnosti nikdo nic neříkal o bohyních. A tak stvořili bohové Durgu, překrásnou bohyni válečnici, jíž darovali šperky a zbraně, a která neváhala na démona zaútočit (zvlášť po tom, co měl hloupý nápad dělat jí nemravné návrhy). Nicméně z každé kapky démonovy krve, která dopadla na zem, povstal další démon. Durga uprostřed nerovného boje tedy povolala bohyni Kálí, která jí prý vyskočila z čela. Kálí vypila všechnu démonovu krev dřív, než se další kapka dotkla země, a Raktabija byl nakonec poražen a zabit. Avšak Kálí, rozvášněná krví, začala tančit na bitevním poli plném padlých děsivý tanec, až se zachvívaly všechny světy. Šiva se ji snažil utišit, ale marně. Lehl si tedy mezi mrtvé, aby údery a chvění země přenesl na sebe (podle jiné verze ležel po těžkém boji mezi nehybnými těly). Až ve chvíli, kdy na něj Kálí šlápla, si uvědomila, jak se provinila vůči svému partnerovi, zarazila se a kousla se do jazyka. Proto na sochách a kresbách mívá Kálí vyplazený zkrvavený jazyk a stojí pravou nohou na těle nehybného Šivy.
Pokud bývá Kálí uváděna ve spojitosti s dalšími hinduistickými božstvy, pak především s Durgou, Šivou a Párvatí. Pokud je uváděna ve spojitosti i s jiným božstvem, figuruje spíše jako jeho zuřivá a nebezpečná emanace, popřípadě přichází na scénu proto, aby povraždila všechny démony, kteří jsou na obtíž.
V Bhágavatapuráně Kálí vystupuje jako patronka skupiny zlodějů (v hindštině zloděj = thug), kteří unesou syna bráhmana, aby jí ho mohli obětovat. Záře bráhmanova mladého syna však byla tak veliká, že spálila bohyni ve chvíli, kdy ho donesli před její obraz. Kálí je zde popisována jako vzteklá, s děsivou tváří, velkými zuby a hlasitým smíchem. Společně se svým stádem démonů pak Kálí nechala ty zloděje zabít. Vypili jejich krev a s jejich utrhnutými hlavami si ze zábavy házeli.
Velmi často se Kálí vyskytuje jako ještě divočejší a nelítostnější emanace bohyně Durgy. Velice známý je příběh o démonech Šumbhovi a Nišumbhovi, které chtěla Durga zničit. Kálí se zrodila, aby jí pomohla démony zabít. Jelikož v mýtech často vystupuje Šiva a Párvatí jako manželský pár, je Kálí vnímána jako zuřivá emanace klidné a poslušné manželky, bohyně Párvatí, představuje temnou (černou) a normálně neprojevenou stránku Párvatina nitra (srov. v západní křesťanské kultuře Eva X Lilith).
Kálí jako součást nekřesťanského náboženského polyteistického systému byla dlouhou dobu západním světem odmítána a její interpretace byla dost podstatně zkreslena viktoriánskou morálkou, v jejímž duchu na tuto bohyni nahlíželi první badatelé etablující se převážně z řad křesťanských misionářů a koloniálních Britů (kteří nejčastěji přicházeli do kontaktu, ať už přímo nebo zprostředkovaně, s jejími krutými vyznavači – thugy). Erotický podtext Kálíina charakteru, stejně jako její odvaha bojovat, schopnost vítězit a především její rovnocenné nebo dokonce dominantní postavení vůči manželovi (Šivovi) muselo tehdejší společnost velmi provokovat. Její touha po krvi, násilnické chování a sexuální nevázanost, s níž se západní společnost setkávala na indických vyobrazeních, musela nutně děsit a šokovat (ostatně velmi podobně, tj. s odporem, je nahlíženo i na ženské upíry ve Stokerově Drákulovi). V přístupu k této v Indii do té doby nepříliš uctívané bohyni se zrcadlí typicky viktoránská fascinace těmi stránkami lidského bytí, v nichž se tehdejší lidé nemohli svobodně projevovat, tj. vášní a sexem. A možná právě proto obliba Kálí v Indii stoupá přímo úměrně děsu, který v Britech vyvolávala. Kálí zčásti symbolizovala to, co Západ tak urputně odmítal a potlačoval. Britský svět považovaný za mužský, stavěl na principech strohé logiky a racionality a do protikladu k sobě stavěl svět indické kultury, který byl považován za ženský, nelogický, iracionální a neschopný si sám vládnout. Evropské představy o náboženství Indů byly poskládány z útržkovitých informací a Kálí byla z tohoto hlediska považována za jeho nejtemnější součást. Jakkoli byla kritizována, do středu zájmu jejích západních vykladačů se v drtivé většině dostávaly dva její aspekty: násilná povaha, která útočila na klid příslušníků koloniální správy a smyslná a sexuální stránka, která nenechávala klidnými řadu britských badatelů, kteří vyšli z puritánského světa viktoriánské Anglie.
Zprávy o Kálí pocházející povětšinou z 19. a počátku 20. století ukazují obraz Kálí jako ztělesnění čehosi nevyzpytatelného, děsivě ohromujícího a neuvěřitelně neskutečného. Byly zdrojem zděšení a zvrhlého okouzlení současně. Nezapadala zcela do britských měřítek. Byla od nich diametrálně odlišná a proto nepochopitelná, neboť se vymaňovala ze společenských striktně daných pravidel. Kromě nespoutané násilné a sexuální síly, kterou měli Britové důrazně zapovězenou, mohla představovat také hlubokou touhu po vyjádření vlastní svobody a projevu, které byly skryty pod silnými nánosy různých pravidel a potlačování. Myslím, že v tomto ohledu je duch Kálí srozumitelný i dnes.
Zdroje: internet, Wikipedie, Koloniální interpretace bohyně Kálí, Š. Bartošíková, bakalářská práce 2009
Zpět