Doupě Osamělé vlčice

internetový občasopis aneb Cesty k jádru pudla...

Poháry

Datum publikace: 18.8.2018 Rubrika: Haindl tarot

Poháry jsou přiřazeny vodě. Ze čtyř symbolů Grálu je Kalich samotný grál (viz text pod článkem), jehož obraz potkáváme hned u první pohárové karty, tj. u Esa. Voda nemá pevný tvar, neustále se proměňuje, proto reprezentuje cit, který není nehybný ani pevný, nýbrž stále v pohybu. Každý den, každou hodinu prožijeme mnoho pocitů a naše nálady se mění tak jemně a rychle, že je pro nás téměř nemožné uchopit každý záchvěv .
Jelikož voda zastupuje emoce, jsou ústředním tématem Pohárů šťastné pocity: láska, sny, touha, štěstí. Poháry jsou jinové povahy, přísluší k ženskému pólu, protože láska a štěstí jsou tradičně vnímány jako ženské záležitosti.V knihách a filmech pro ženy se jedná hlavně o lásku a rodinu, zatímco u mužů stojí v popředí  spíše boj, usilování a výkony. Protože se tyto vlastnosti objevují ve všech čtyřech sadách a žádná nemá přednost před druhou, ukazuje nám tarot, že vše je stejně potřebné. Představu štěstí jakožto ženského prvku lze vysledovat zpět až k lásce velké bohyně Matky k jejím dětem. V mnoha kulturách totiž muži táhnou do boje nebo na lov a ženy se starají o děti a o zásoby.
Rovněž sexuální láska bývá ztotožňována s ženskou postavou, postavou Afrodity, resp. Venuše, bohyně lásky. Láska je chápána jinak než rozkoš, u které je kladen důraz spíše na žádostivost. Pokud bychom si čistě tělesnou touhu představili jako Hole, potom by Poháry doplňovaly tarotovou barvu ohně tím, že dodají emoce, vzrušení. Láska jako ženský aspekt se také vztahuje ke středověké tradici ideálu dvorské lásky, kdy rytíř uctíval svou dámu jako určitý druh bohyně. Ve své službě podstupoval ty nejnebez-pečnější zkoušky odvahy. Pozdější verze mýtu o svatém grálu splynuly s touto tradicí, když byla začleněna do pověstí o králi Artušovi.
Pohár a voda není totéž. S pohárem získává voda tvar. Tím se dostáváme blíž k asociaci, že beztvarým neurčitým emocím dodává jistý smysl a formu. U velkých arkán jsme poznali vodu jako mysterium, moře jako nevědomí. U malých arkán má voda konkrétní význam, tyto karty vypovídají o našich každodenních pocitech. Pohár byl stvořen lidskou kulturou. Je to nádoba určená k pití. Nic víc už se od něj nečeká. Naplňuje svůj účel prostě tím, že nabírá vodu. Proto jsou Poháry v tarotu přijímající, vlídné, mírumilovné, nehybné a neagresivní. Naopak, pokud se pohár prudce pohybuje, jeho obsah se rozlije.
Na vyobrazeních karet nejsou všechny poháry naplněny vodou. Některé jsou dokonce prázdné. Modrá, barva vodního elementu, se v nějaké podobě vyskytuje na všech kartách. Při výběru pozadí a uskupení symbolů myslel Hermann Haindl spíše na poháry než na vodu samotnou.
Nicméně během diskuse nad obrazy řekl, že pohár, který nic neobsahuje, neplní svůj účel. Když v našem životě dosáhneme perfektní formy a struktury, ztrácí tato svůj smysl, nemá-li skutečný citový obsah.
Láska patří k celému tarotu, nejen k jedné sadě karet. Zároveň není žádná sada jednostranná. Neukazuje prosté štěstí bez jakýchkoli omezení. Je to vyspělý tarot. Tím mám na mysli, že pochází od umělce, který trpěl, bojoval o to,  aby bolest a starost byly stejně  chápány (a uznávány) jako radost. Většina karet této sady obsahuje nějakou potíž uvnitř štěstí. V pozadí je kamení  a voda. Na několika z nich dokonce element kamenů převažuje. Můžeme to považovat za pesimistické. Radost je však cennější, když se naučíme znát i utrpení.

 

SOUVISEJÍCÍ: Svatý Grál

Josef z Arimatie, který si vyžádal od Piláta mrtvé tělo Krista, aby je pohřbil, měl zachytit krev prýštící z ukřižovaného. Podle jedné z legend Ježíš putoval s Máří Magdalenou do Francie. Grál zde měl chránitrytířský řád templářů. Podle jiné legendy Svatý grál i s Josefovou rodinou dorazil do Glastonbury ve Velké Británii, kde byla založena první britská křesťanská obec. Odtud se odvozuje přítomnost grálu na Artušově kulatém stole. Zřejmě nejstarší verzi dnes již běžně známé pověsti o Grálu nalezneme ve welšské  básni, vzniklé přibližně v 6. století našeho letopočtu. Hovoří se v ní o výpravě válečníků vedených legendárním anglickým králem Artušem (kolem roku 500 našeho letopočtu) do Annwn, na keltský onen svět (zásvětí). Muži se plaví po moři a zaplétají se do nebezpečných dobrodružství. Jejich cílem je nalézt jakousi kouzelnou nádobu, již střeží devět panen. Podle příběhů keltských autorů z Británie a Bretaně, ať v próze či v básních, vznikaly ve 12. a 13. století rozsáhlé veršované romány francouzských básníků, které keltský kouzelný svět přesadily do rámce tamějšího rytířského dvora. Jakmile se tedy pověst o Grálu rozšířila, bylo pro básníky jednoduché hrdinu této pověsti Percevala (keltsky Peredur) umístit na dvůr krále Artuše, na němž již žilo mnoho vynikajících rytířů, a vytvořit z něj jednoho z rytířů pověstného kulatého stolu. Podle dnešních výzkumů to byl ve 12. století Chrétien de Troyes, který historicky jako první zapracoval příběh o Grálu do artušovských legend. Kolem roku 1185 sepsal dílo „Perceval li Galois ou Les Contes del Graal“.

 

 

Zpět