Doupě Osamělé vlčice

internetový občasopis aneb Cesty k jádru pudla...

Oštěpy (hole)

Datum publikace: 18.8.2018 Rubrika: Haindl tarot

Hole v tarotu symbolizují element Ohně. Oheň je plný energie, smělý, dynamický. Reprezentuje pohyb, nadšení, tvůrčí energii. Jako první písmeno Jména Božího (Jod – Jahve, Jehova, nevyslovitelné jméno, zobrazované pomocí tzv. tetragrammatonu – JHVH; pozn. překl.) zastupuje Počátek. Oheň se chápe iniciativy. Chtěl by začínat nové projekty nebo uvádět v život nové myšlenky a ideje.  Ze své podstaty tato energie nemůže svůj velkolepý začátek vydržet dlouho. Stejně  jako náhle vzplanuvší plamen, musí i tento přístup k životu být živen neustálou změnou. Je známo, že plamen, který šlehá nejvýše také nejrychleji uhasne. Oheň musí být soustavně zásoben materiálem, duševní oheň pak neutuchajícím nadšením a novými zážitky.

Oheň symbolizuje božskou jiskru, tajemství života, které z člověka dělá víc než jen stroj. U Velkých Arkán jsme popsali tuto energii jako Shakti a odkázali jsme na obraz Shivy, jenž by bez tohoto svatého ohně ležel nehybně jako kámen. Také jsme viděli, že člověk, který tuto energii ve svém těle probudí, je plný odhodlání a velmi zapálený pro nějakou věc.

V antické báji o Prométheovi se vypráví, jak Prométheus ukradl bohům oheň a přinesl jej lidem. V moderních interpretacích tohoto mýtu funguje oheň jako metafora pro  technologie. Ve skutečnosti se jedná o schopnost člověka přetvářet suroviny v nové věci. V původním mýtu  to ovšem znamená, že Prométheus ukradl božský oheň, který propůjčoval bohům jejich nesmrtelnost. Zeus chtěl lidstvo zničit. Tento úmysl byl zmařen, když Prométheus daroval lidem jiskru pravého života,

Symbolem pro Hole je v tomto tarotovém souboru oštěp (označovaný také jako kopí). Oštěpy jsou sice zbraň, ale ne nutně symboly střetů a hádek, neboť lze předpokládat, že jejich původní účel je lov, získávání potravy a ne válečné tažení. Lov symbolizuje mužskou sílu. Pokud bychom nahlíželi na oheň a hole individualisticky (viz Mág, který v mnoha tarotových sadách třímá v ruce žezlo), vyžaduje lov jistou harmonii, neboť kmen je úspěšnější, když muži dokáží lovit společně. Lov nás vede k intimnímu a posvátnému vztahu k přírodě.  Skuteční lovci se modlí ke zvířatům, prosí o pomoc a odpuštění za to, že jim museli vzít život. Tento posvátný svazek byl v mnoha kulturách tak silný, že lovci převzali část vlastností těch zvířat, která lovili nejčastěji.

V raných mýtech symbolizoval oštěp pravděpodobně mužskou, sluneční, energii, která v mateřském lůně a půdě probouzí nový život. Tatáž myšlenka je prostřednictvím šípu a poháru vyjádřena také na kartě Milenci.  V křesťanských verzích stejného mýtu se tento význam posunul až k myšlence agrese  a k potřebě zneužití moci. Zde se oštěp/kopí skutečně stává zbraní, kopím, jež zranilo Ježíše na kříži (podle legendy probodl Ježíše římský voják v domnění, že urychlí jeho smrt. Podle křesťanské tradice však už byl Ježíš v tom okamžiku mrtev. Krev, která z rány vytekla, zachytil Josef z Arimatie do poháru, který byl později uctíván jako Svatý Grál – pozn. překl.)  Poté, co se Grál dostal do Anglie (viz Eso Pohárů), přišlo s ním i kopí. Podle mnoha verzí vyprávění, byl jeden z rytířů Grálu pronásledován nepřítelem. Dostal se do jakési místnosti, kde našel spícího (v některých  verzích zraněného) krále a kopí, z jehož hrotu kapala krev. Nedbaje na posvátnost místa, uchopil kopí a srazil svého nepřítele. Tato rána způsobila, že hrad Grálu zpustl a s ním i celá země, neboť rytíř využil posvátnou sílu pro svůj osobní prospěch (nota bene k vraždě).

Touto alegorií je nastíněn základní problém, který Hole mají, a sice aroganci, nedostatek (sou)citu, zneužívání moci. Souvisí to s velkou sebedůvěrou, již nám oheň dodává, pocit, že vše, co nám stojí v cestě, můžeme odklidit stranou. A přesto může oheň, jak jsme viděli výše, strávit, zahubit sám sebe. Velkolepý začátek, velkorysé plány a ideály nevedou nikam, nemáme-li zároveň schopnost je dál živit a rozvíjet. Velká Erupce končí v troskách, ,jak můžeme vidět na kartě 10 Holí.

Energii Holí musíme umět správně využít a smysluplně používat, třebaže nás příroda svádí k tomu si myslet, že její přísun bude věčný.

Zpět