Doupě Osamělé vlčice

internetový občasopis aneb Cesty k jádru pudla...

Meče

Datum publikace: 18.8.2018 Rubrika: Haindl tarot

Meče představují element vzduchu, symbol rozumu. V nejlepším smyslu symbolizují odstranění problémů, ostrý předěl mezi domněnkou a skutečností, rozpoznání pravdivých principů, které dávají nejisté půdě, po níž se v životě pohybujeme, pevnou strukturu. Meče jsou ale též zbraně a jako takové symbolizují agresi, konflikty, bolest a žal.

Řada esoterických umělců malujících taroty znázornila karty Mečů jako jedny z nejvyšších mezi Malými Arkány. Vnímají duch oddělený od „hrubého“ fyzického těla a pravdu jako něco, co stojí mimo nebo dokonce v protikladu k přírodě. Mečem intelektu by chtěli dopomoci duši k odpoutání se ve vyšší sféře abstraktní pravdy. V Haindlově tarotu vychází pravda ze Země. Viselec na kartě Zasvěcení usiluje o osvobození tím, že se k Zemi vrací, místo aby se snažil jí uniknout.

A ještě něco odlišuje Haindlův tarot od podobných moderních souborů. Rider-Waite Tarot (nejznámější tarotová sada vůbec) se objevil v roce 1910, tedy před první světovou válkou. Haindlův tarot pochází z poslední čtvrtiny 20. století. Přišel po dvou světových válkách, Korei, Vietnamu, Kambodži, po koncentračních táborech a hladomorech, po občanských válkách a masovém vraždění. S takovými zkušenostmi za zády už nemůžeme zavírat oči před skutečností, že meč se vyvinul jako první zbraň určená pouze pro boj. Boj lidí s lidmi. Luk a šíp jakož i oštěp sloužili k lovu, sekery a nože byly pracovními nástroji, ale meče, meče tu od začátku byly proto, aby šlechtě umožnili bojovat (a potažmo i vládnout).

V mýtech o Grálu, zejména v jeho pozdějších křesťanských verzích, symbolizují meče odvahu rytíře a vůbec jeho legitimitu. Artuš a Galahad vytáhli meč z kamene, aby dokázali svou moc Vykupitele.  Artuš používá meč ke sjednocení Británie, Galahad proto, aby se vydal hledat Grál a pomohl svému králi uzdravit duši a dojít spasení. Proto jsou meče symbolem spirituální moci. Uvolnění meče z kamene vyjadřuje ale také osvobození ducha od hmoty, (a mužského od ženského, zřeknutí se sexuality). U Haindlova tarotu poznáváme chápání této svobody jako základní omyl.

Možná by se mohlo říci, že nastal čas nahradit meče na kartách něčím jiným, tak jako Hermann Haindl nahradil Pentakly Kameny. Tarot se však zabývá realitou a ne světem, jaký bychom rádi měli. Když chceme transformovat energii vyvolávající konflikty, musíme ji poznat a seznámit se s ní.  Meče jsou v tarotu ty nejobtížnější karty, avšak život je také tu a tam složitý. Platí to jak pro jednotlivce tak pro celou společnost. V rámci Mečů přicházejí ke slovu obě hlediska. Rozvíjejí ideje o společnosti, ale také nás učí něco o nás samých. Dávají nám poznat souvislosti mezi našimi osobními zkušenostmi a všeobecným stavem světa.

Tato souvislost je jedním ze základních principů I-ťingu. Protože Haindlův tarot osvětluje politické a sociální situace, ukazuje osud planety a nejen jednotlivce, dostává se I-ťingu mnohem blíž než všechny dosavadní tarotové soubory. Jedním příkladem za všechny je 3 Mečů.  V klasickém Rider-Waitově tarotu máme srdce probodnuté třemi meči, u Haindla vidíme obraz zármutku nad utrpením světa. Neznamená to ovšem, že karta nevyjadřuje individuální bolest. Staví však tuto bolest  do širší souvislosti.

Víc než na jiných kartách z Malých Arkán zde I-ťing přináší další informace. Hexagramy jsou nedílnou součástí celkového významu jednotlivých karet. Ve všeobecném smyslu reprezentují poněkud optimističtější pohled na věc než karty samotné. Tím se část negativity Mečů vyrovnává. Hexagramy ale harmonizují karty ještě subtilnějším způsobem. Jelikož meč slouží válečným účelům, postrádá sepětí s přírodou (oštěp slouží k získávání potravy, pohárem nabíráme vodu, abychom se napili). Ačkoli je element vzduchu významnou součástí života, odvádí nás každopádně od Země pryč. V případě hexagramů se jedná o cykly ročních dob, o neúrodnou půdu v zimě a znovuzrození na jaře, o východech a západech slunce.

Neměli bychom však zapomínat, že Meče jsou jen jednou ze čtyř sad tarotu. Protože je nám utrpení a bolest tolik nepříjemné, máme sklon to příliš zdůrazňovat. Lze to pozorovat obzvláště při výkladech klientům; I když se objeví jen jedna jediná problémová karta, je to právě tato karta, kterou se stále zaobírají, když odcházejí.  Meče musíme vidět jako jeden z mnoha aspektů života, jako způsob nazírání na svět kolem nás.

Meče na obrazech jsou jediné objekty, pro které Hermann Haindl použil konkrétní předlohu. Vzhledem k tomu jaký význam má meč pro evropskou aristokracii, existuje mnoho nádherných exemplářů. Haindl se rozhodl pro meč Alemanů, kteří sídlili v raných dobách po Kristu na jih od Rýna.  Jako předměty proslavené svou dokonalostí, představují jejich meče strašlivou dualitu tohoto symbolu. Ukazují s jakou odevzdaností dokáží lidé stvořit krásné věci, které jsou zároveň funkční i elegantní. A přesto slouží k zabíjení. To je typický projev výkonnosti intelektu. Stejný problém vyvstává i dnes. Uhlazení vědci a techničtí inženýři využívají svůj čas k tomu, aby  zkonstruovali stále promyšlenější přístroje, které by sloužili jen jedinému účelu – vyhlazení veškerého života na Zemi. Je načase najít pro intelekt jiné uplatnění, které by využívalo svět a jeho možnosti namísto jeho zničení.

 

SOUVISEJÍCÍ

Starověký Egypt

Termínem Starověký Egypt  označujeme jednu z významných a současně nejstarších starověkých civilizací ve Středomoří a na Předním východě. Jejím centrem byla oblast severovýchodní Afriky na území dnešního Egypta, kde se soustředila podél dolního toku řeky Nilu až k prvnímu kataraktu (pův. řecký výraz pro peřeje/vodopád na vodním toku)  tvořícímu přirozenou jižní hranici. Specifické podmínky nilského údolí s pravidelnými záplavami umožnily v kontrastu s omezenými možnostmi tehdejší Sahary velice brzy přeměnit okraje záplavové oblasti na vysoce výnosnou zemědělskou půdu, a to pouhými jednoduchými úpravami přirozeného prostředí.  To vedlo k relativně značnému soustředění obyvatelstva do údolí a k jeho soběstačnosti a nezávislosti na okolních oblastech.

 

Thovt

Nejvlivnější obraz Egypta ovšem podal Platón. Zdůrazňoval údajně „devítitisíciletou kněžskou tradici, vůči níž se Řekové jeví jako děti,“ a prohlásil, že Egypťané rozpoznali pro všechny věci „standardní typy – řecký výraz zní schémata, v nichž závazně pro všechen čas poznali a vymezili krásno.“

Egyptský bůh Thovt je podle něj původcem a učitelem veškerého vědění a egyptské kněze pokládal za nositele Thovtových nauk. Předznamenal tak hermetickou tradici Egypta jako tajemné země, v níž jsou bohové nejblíže lidem a která je pramenem dokonalé moudrosti a úplného vědění…

 

Zpět