Doupě Osamělé vlčice

internetový občasopis aneb Cesty k jádru pudla...

Tarot of Delphi

Datum publikace: 24.2.2018 Rubrika: Tarot of Delphi

 

Tarot of Delphi neboli Delfský tarot jsou jedny z nejkrásnějších karet, které můžete mít. Pojmenování je nasnadě hned ze dvou důvodů: tím prvním je věštecká tradice starověkého řeckého města a tím druhým jsou náměty obrazů, které si autorka balíčku do svého souboru karet vybrala. Jejich autory jsou vesměs malíři britské školy eduardovskéhoviktoriánského období, tedy let zhruba od poloviny 19. století do první světové války, kteří malovali převážně klasické motivy z antických mýtů. Archeologie se tehdy stávala nanejvýš populární vědou, starověk vstával z mrtvých a kultura Orientu byla v módě…

 

Na rozdíl od mnoha podobně zaměřených sad (Michelangelo, Botticelli, Da Vinci, Klimt, Bosch ad.) nejsou obrazy nijak upravené, nejsou to koláže z prvků posbíraných na obrazech dotyčného malíře (např. Zlatý Botticelli tarot) ani nejsou pouze namalovány podle/nebo na způsob obrazové předlohy (Michelangelo, Da Vinci, Bosch). Obrazy jsou použité či spíše využité ve své jediné originální podobě a v naprosté většině případů celé. Je to zkrátka taková malá kapesní galerie.

I když to tak na první pohled nevypadá, karty celkem věrně napodobují klasický balíček Rider-Waiteova tarotu z roku 1910. Zejména u některých karet je zdroj inspirace více než zřejmý.

Jako všechny tradiční tarotové sady má i tato 22 velkých a 56 malých arkán; je tu však jedna Císařovna navíc a je pouze na vykladači, jestli si v balíčku nechá obě anebo si vybere tu, jež mu lépe vyhovuje. Podle starší tradice odvozované od Marseilleského tarotu byla Císařovna protějškem Císaře, vládce. Teprve moderní taroty z počátku 20. století začaly Císařovnu více vnímat v její ženské poloze jako archetyp matky a vtiskly jí podobu Venuše. Některé karty velkých arkán mají odlišné pojmenování, což již dnes není nic neobvyklého: Vlákna osudu nahrazují Kolo štěstí, Věž je Ztroskotání, Ďábel má jméno i podobu Sirény… Trochu mi vadí karta Svět, která se v tomto případě jmenuje Zahrada. Na rozdíl od všech ostatních má obraz kruhový formát a po stranách je vertikálně oříznutý nebo spíše odříznutý na rozměr karty a celek vypadá poněkud divně…  Také dvorní karty zaznamenaly změny. Namísto pážat jsou tu Nadšenci (Devotee), rytíře reprezentují Hrdinové (Hero), královny jsou Čarodějky (Enchantress) a namísto králů Řemeslníci (Artisan), mistři oboru dalo by se říci.

 

Bez ohledu na to, čím tarotové karty byly nebo jaký měly účel, vypovídají právě tyto nejvíce o tom, co je od samého počátku jejich obsahem: emocionální prožitky, životní zkušenosti a pilíře našeho žití, autority a instituce zajišťující fungování lidské společnosti, láska, víra, lidské slabosti, práce, která nás (když máme štěstí) naplňuje a schopnosti, které nás mohou i nemusí zničit. Tahle sada více než jiné vypovídá o tom, že tarot nikdo nevymyslel; byl tu odjakživa, jak se můžeme přesvědčit při pohledu na umělecká díla předchozích období. Vede nás hluboko zpět v čase a sděluje, že my, moderní lidé, nejsme se svými problémy zdaleka první a že to, co trápí nás, trápilo i naše předky.

 

Poznámka na závěr: abyste s touto sadou mohli pracovat, vůbec nemusíte mít klasické výtvarné umění v malíčku. Stačí se pozorně dívat a nechat se vést krásnými obrazy. Pokud vás ale umění zajímá a rádi se šťouráte v tom proč a jak, objevíte za obrázky na kartách další vrstvu a zjistíte, že výběr malířů i jejich díla vůbec nebyl náhodný, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Hezké čtení!                              

Osamělá Vlčice

Zpět