Doupě Osamělé vlčice

internetový občasopis aneb Cesty k jádru pudla...

Pavoučí žena

Datum publikace: 15.2.2018 Rubrika: MYTOLOGIE

 

Navažsky se jmenuje Na ashje’ii ‚Asdzáá, a je to moudrá babička, která se někdy objevuje jako pavouček, jindy jako stará žena. Žije na Pavoučí skále, což je geologický útvar v arizonském Canyon de Chelly. Než se tam přestěhovala, musela ale zařídit spoustu věcí: například naučit Navahy tkát. Svou hlavní úlohu ovšem splnila hned na začátku navažské existence, když se totiž první lidé objevili na světě, museli ho sdílet s celou řadou nebezpečných potvor. Jak si s nimi poradit, to byla záležitost pro bohy a moudrá babička si proto zavolala své vnuky Nayenezganiho a Tobadjištčiho, syny Slunce a dala jim moc svého nebeského otce najít. To se jim podařilo, vyzvěděli jak monstra zlikvidovat a Navahové mohli začít existovat produktivním civilizačním životem, do něhož je uvedla právě Pavoučí žena, viz Navahové.

 

Pavoučí žena z Teotihuacánu neboli „Velká Bohyně“ je považována za svrchované božstvo teotihuacánské kultury, stvořitelku současného světa. Zachycují ji fresky v palácové rezidenci Tepantitla, přibližně 500 metrů východně od Pyramidy Slunce a jejího posvátného obřadního areálu. Nejslavnější nástěnná malba v sídle Tepantitla byla dlouho pokládána za zobrazení Tlálocánu „ráje boha deště“ Tláloka, s jeho dominantní postavou. Současné výzkumy však naznačují, že se jedná o ženskou bytost, jejíž ústa jsou opatřena pavoučími zuby a chapadly, z tohoto důvodu došlo k revizu výjevu. Pavoučí žena dominovala panteonu Teotihuacánu a byla ve svém světě vládkyní. Tkaní bylo výsadně záležitostí žen; ostatně pro dnešní muže jsou mnohé ženské ruční práce pletením počínaje a tkaním konče stejně nepochopitelné jako pře tisíci let. Dost dobře mohla být i předchůdkyní aztécké Toci, „Naší pramáti“, a jejím manželem byl pravděpodobně starý bůh ohně.

 

Pavouk je prastaré mýtické zvíře, pavoučí síť byla spojována se slunečními paprsky, se svitem měsíce, nitkami osudu a Mariiným závojem; jeho schopnost tkát síť pravidelného tvaru (která byla nepochybně předobrazem středověkých labiryntů) byla stejně mystickou záležitostí jako tkaní látek a zejména vytkávání vzorů a obrazů. Známý je antický mýtus o Arachné. Z hlediska hlubinné psychologie je pavouk sedící uprostřed své sítě chápán jako symbol bytostného Já, avšak v jeho negativním aspektu.

 


 

Kruhová pavučina

asi nejznámější typ pavučiny, tvořený několika paprskovitě uspořádanými vlákny, propojenými spirálou. Kořist se chytá do lepkavého středu, zatímco ostatní části jsou utkané ze suššího materiálu. Pavouk pak na svou kořist číhá buď ve středu pavučiny nebo na konci tzv. signálního vlákna. Kruhovou pavučinu si staví např. křižák obecný (Araneus diadematus).

 

 

Zdroje: wikipedie, Amore-Vacui, Lexikon symbolů, Manfred Lurker, Encyklopedie americké mytologie, D.M. Jones a B.L. Molyneaux, Rebo 2002

 

Zpět