Doupě Osamělé vlčice

internetový občasopis aneb Cesty k jádru pudla...

Hierarchie andělů

Datum publikace: 14. 2. 2018 Rubrika: HISTORIE, MYTOLOGIE

 

 

Myšlenka o existenci andělských kůrů (nebo chórů) vychází ze starších představ o tzv. hudbě sfér. Koncept hudby sfér poprvé představil Pythagoras (570–496 př.n.l.). Odhaluje v něm, že každá planeta, hvězda, rostlina, moře nebo skála se pohybuje ve specifickém rytmu a rezonuje specifickou vibrací. Dávní filosofové věděli, že svět se skládá z božské harmonie. V sedmi stupních hudební stupnice spatřovali celý svět, číslo sedm považovali za spojení božské trojice a čísla čtyři – čísla živlů, základních stavebních prvků fyzického světa – spojení ducha s matérií. Na tuto starověkou představu později navázal novoplatónský filosof řečený Pseudo-Dionýsios Areopagita a rozvinul ji do konceptu tzv. hierarchie andělů, neboť podle jeho představy byli původci oněch tónů, z nichž vzniká hudba sfér právě andělé, kteří v nebi zpívají na andělském kůru. Dionysios tak vytvořil velmi působivý systém s propracovanou hierarchií nebeských bytostí a andělů, s novoplatónskou teorií o původu světa postupnou emanací božské bytosti, a tak prohloubil syntézu křesťanství a novoplatónismu. Podle Areopagity je devět andělských kůrů (chórů) a dělí se na tři sféry po třech: třetí a nejvyšší sféru představují serafíni, cherubíni a trůnové. Druhou sféru představují panstva, mocnosti a ctnosti. První sféru, nejblíže lidem, představují knížectva, archandělé a andělé. Tuto nauku převzal i Tomáš Akvinský ve své Teologické summě, který k jednotlivým chórům přidává ještě tzv. postavení (např. láska, vědění, poznání; řízení, zázraky, zahánění; vedoucí, vyslanci, poslové). Jednotlivé názvy andělských kůrů však pocházejí z bible.

Velmi podrobné popisy jednotlivých andělských bytostí se nachází ve Zjevení sv. Jana.

Námět andělské hierarchie se v křesťanské ikonorafii často nevyskytuje, mezi několika málo příklady jsou katedrály v Bordeaux a v Chartres.

Zpět