Tarot Karla VI.

Základem této sady je karetní hra, která byla už před mnoha lety pojmenována jako Tarot Karla VI. Je vzácným příkladem luxusní karetní hry, která se objevila v době italské renesance a jíž je nám známo zhruba dvacet druhů. Z původních 78 listů tohoto souboru se jich dochovalo 17.

Jejich spojení se jménem Karla VI. však není zcela přesné, neboť tyto karty vznikly v severní Itálii až v pozdějším období, než ve kterém tento francouzský král vládl (1368-1422). Poprvé tuto hypotézu zveřejnil  roku 1842 francouzský historik M.C. Leber. Od něj také pochází název a souvislost s Jacqueminem Grigoneurem, zmínku o němž, jakožto placeném malíři, najdeme v účetních knihách Karla z Valois v roce 1392. Pozdější výzkumy však umisťují tuto sadu karet do italského prostředí poblíž města Ferrary do doby kolem roku 1470. První zmínka o „Sadě trumfů“ v účetních knihách šlechtického dvora ve Ferraře pochází už z roku 1442  (s ohledem na toto časové zařazení se tedy můžeme docela dobře bavit o „prvním tarotu“, protože „Tarot Filippa Marii Viscontiho (Milano, dnes v majetku univerzitní knihovny v Yale) se zdá být přibližně stejně starý, a to z roku 1441).

Malované tarotové karty jsou projevem kultury humanismu, který inspiroval mnoho vzdělávacích her často iniciačního nebo esoterického charakteru. Tyto hry vytvářené vzdělanci oplývaly bohatou symbolikou a alegoriemi a pomáhaly tak šířit novou kulturu. Humanisté usilovali o rychlé pochopení znalostí a myšlení, a tohoto cíle chtěli dosáhnout prostřednictvím univerzálního vizuálního jazyka. Umění se tak stávalo zprostředkovatelem vědomostí. Karty byly chápány jako instrukce k iniciaci a osobnímu zasvěcení do vyšší úrovně myšlení a bytí. Šlechta byla hrou, v níž se mísily posvátné duchovní tradice s každodenním životem a fikcí, uchvácena.

Z původních „trumfů“, tedy Velkých arkán, jich zůstalo zachováno 16 a Páže mečů. Zrekonstruovány byly karty Mág, Velekněžka, Císařovna, Kolo štěstěny, Ďábel a Hvězda.  Návrhem nových obrazů na kartách byl pověřen Giordano Berti. Ten jako předlohu použil i tarot Hercula I. d´Este (dnes v muzeu v Castellu Ursino v Katánii) a Leberův tarot (dnes Státní knihovna v Rouenu).

Malá arkána tedy v žádném případě není ilustrovaný originál nebo jeho reprodukce (nebylo použito ani ono jediné dochované Páže mečů právě z důvodu „osamocenosti“). Giordano Berti se nechal inspirovat freskami v tzv. „Síni měsíců“ v Paláci Schifanoia (Palác radosti) ferrarského vévody Borsa d´Este. Tyto fresky byly vytvořeny mezi roky 1469 – 1471.

Kompletní sada k prohlédnutí ZDE