Doupě Osamělé vlčice

internetový občasopis aneb Cesty k jádru pudla...

Sibyla Erythrejská

Datum publikace: 28.9.2017 Rubrika: DĚJINY UMĚNÍ, Sixtinská kaple
Sibyla Erythrejská pochází pravděpodobně z maloasijských Erythrejí. Je to nejznámější hellénská Sibyla. Předpověděla porážku Trójanů, píše o ní Apollodóros a Herakleitos z Efezu. Michelangelo ji zachytil v momentě, kdy nerušeně otáčí stránky své knihy. Vyzařuje z ní ušlechtilost a vznešenost. Malý putti v pravém rohu zapaluje svícen. Cherubín drží zapálenou pochodeň a plamen, který z ní vychází, vypadá spíše jako ohnivý pták, jako Duch svatý přilétající na svatodušní svátky. Všimněte si, že Sibyla nečeká, až se lampa rozsvítí, její vlastní světlo přichází zevnitř a jistota její vize ostře kontrastuje s jiným tmavým cherubínkem, který si dětskýma ručkama mne oči.

Sibylina hlava je lehce nakloněná, v zamyšlení obrací stránky s tichým odevzdáním bytosti vidoucí pod  povrch dějů, oslovuje ji Boží Prozřetelnost. Zprávy, ať už jsou jakékoli, přijímá neohroženě. Potvrzuje to sklon její hlavy. Knihu otevřela tak, aby do ní všichni viděli – sama je přece „poslem dobrých zpráv pro všechny lidi“ (M 16, 15). Sibyla symbolicky listuje v knize jako časem. Na to aby otáčela stránky budoucího osudu, jí stačí jedna pevná ruka, druhá jen uvolněně visí. Zůstává v klidu, soustředěná pouze na četbu. Kniha spočívá na pultíku zakrytém modrou látkou, která symbolizuje božský obsah. Má se za to, že Michelangelovy původní barvy byly průzračné a zářivé. Růžová se pod náporem světla mění v bílou a barvy doslova „zpívají“.

 

Zdroje: viz hlavní článek Sibyly…

Zpět