Doupě Osamělé vlčice

internetový občasopis aneb Cesty k jádru pudla...

Runatál

Datum publikace: 23.9.2017 Rubrika: MYTOLOGIE

 

Norská báseň Runatál je rozdělena na dvě různé části. První část je jakýmsi úvodem, týká se Ódinovy oběti na stromu světa Yggdrasilu, odkud po devíti dnech a devíti nocích přinesl runy:

 

On visel na větry
zmítaném stromě,
v neznámu co koření;
jsa proklán kopím
po devět nocí
moudrý Ódin sám sobě obětí.

 

Nejedl chléb a nepil nic,
jen hleděl v hlubin tmy,
pak zaplakal a runy vzal.
Konečně vrátil se.

 

Bolthornův syn,
který jest otcem Bestliným,
devět mi písní pěl,
medovinu mi naléval,
čarovný Ódraedir.

Pak rostl v tajných věděních
v moudrosti veliké
ožili skutky ve skutcích
a slova slovům dala žít.

 

Runám se uč,uč se je číst,
ty mocné silné znaky ság,
znaky, jež Bolthorn krví psal
a Ódin do skal vyrýval.

 

Pro Ásy Ódin,
pro elfy Dáin,
Dvalin pro trpaslíků svět,
Asvid pro obry ukrutné,
a teď je ryju já.

Než stvořen člověk,
Thund je ryl,

Co rychle vzchází, uvadá.

Umět je rýt, umět je číst,
vědět jak barvit, ověřit,
kterak se ptát a oběť dát,
odeslat je, i moc jim vzít.

 

Spíše se ptej než přechvaluj,
dar každý hledá dar,
raději odpusť než zatrať;
dříve než člověk napsal Thund.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zpět