Kyknos a Faéthón

Jeden řecký mýtus vypráví o dvou neustále soupeřících přátelích. Jeden se nazýval Kyknos a druhý Faetón (Phaeton). Jednou spolu závodili v nebeském letu. Přiblížili se však příliš Slunci, jejich kočáry vzplály a oba spadli na zem. Kyknos se probral z mrákot a hledal svého druha. V kořenech na dně řeky Eridanu pak spatřil Faetónovo mrtvé tělo. Marně se snažil potopit na dno a vyprostit nebohého druha! Zmožen plakal na břehu řeky. Všiml si jej bůh Zeus a nabídnul pomoc: Promění Kykna v labuť, aby pomohl svému příteli, Kyknos však ztratí svou nesmrtelnost a bude žít jen tak dlouho, jako jiné labutě.  Kyknos souhlasil a v labutím těle vynesl z hlubiny přítelovo tělo. Pak je pohřbil a umožnil tak Faetónově duši řádný odchod do posmrtné říše. Svým sebeobětováním si zasloužil Diovo uznání a nejvyšší bůh umístil Kyknův obraz – labuť na nebeskou klenbu.

Další z Kyknů, syn boha moří Poseidóna a nymfy Kalyky, byl přemožen Achilleem a těsně po smrti svým otcem rovněž proměněn v labuť.

Jiný Kyknos, syn Apollóna a Hyrié, se ze žalu nad tím, že Hérakleův přítel Fylios nesplnil jeden z úkolů, který mu Kyknos zadal, utopil v jezeře a byl opět proměněn v labuť, tentokrát i se svou matkou.

Je pozoruhodné, že všechny tyto mýty o Kyknech se jistým způsobem vztahují k vodě, přirozenému prostředí, které labuť obývá.