Doupě Osamělé vlčice

internetový občasopis aneb Cesty k jádru pudla...

Elektra před hrobkou Agamemnóna (1868)

Datum publikace: 6.9.2017 Rubrika: DĚJINY UMĚNÍ, Obrazy

 

Electra at the Tomb of Agamemnon - Frederic Leighton

A noční teprv ty rozkoše zná mé děsné lože a strastný ten dům, co nad otcem svým jsem ubohým slz již prolila, jemuž, když v cizině dlel, bůh krvavý Ares byl  nestrojil hod, ale matka má a Aigisthos s ní, ten souložník její, jak dřevaři dub, tak sekyry ranou mu rozrazí leb… 

 (Elektra, Sofokles  (496-406 př.n.l.), překlad Josef Král, 1897)

 

Elektra byla dcerou mykénského krále Agamemnóna a jeho manželky Klytaimnéstry. Její jméno mohlo kdysi znamenat „oheň“ nebo „jiskra“ a vztahuje se k jantaru. Když se Agamemnón vrátil z trojské války, byl zavražděn svou manželkou a jejím milencem Aigisthem. Elektra tehdy zachránila svého mladšího bratra Oresta před Aigisthovými zločinnými záměry. O řadu let později se Orestes vrátil do Mykén jako dospělý muž. Elektra se s ním setkala u hrobky jejich zavražděného otce a poskytla mu radu a povzbuzení.

http://remacle.org/bloodwolf/tragediens/sophocle/electre.JPGElektra před hrobkou Agamemnóna nese typické znaky Leightonova rukopisu, když se zaměřuje na osamělou ženskou postavu, klasický námět a nezapomenutelnou atmosféru. Obraz má výrazně vertikální kompozici, v jejímž středu stojí hrdinka slavné antické tragédie v němém a výmluvném gestu, které vyjařuje její hluboký žal nad smrtí otce. Je oblečena do tmavého roucha, které je symbolem smutku, detaily na obraze jako je dórský sloup, košík květin, podnos u jejích nohou s typicky řeckým dekorem, jemně ale o to účinněji vytvářejí atmosféru starověkého Řecka. Smuteční náladu ještě více podtrhuje tlumená  paleta barev – temně modrá se doplňuje se škálou okrových odstínů.

 

 

Zdroje: wikipedie, www.loggia.com (angl.)

 


Tatínka chci za muže!

Někdy okolo třetího roku dítěte nastává v rodinných vztazích složité období. Syn projevuje intenzivní zájem o matku (Oidipovský komplex) a dcera o otce (Elektřin komplex). Holčička na matku neuvědoměle žárlí a snaží se ji odsunout stranou. „Ty ne, tatínek mi poví pohádku! S tátou půjdu do parku!“ Není to nic nenormálního, jde o vývojovou fázi popsanou Sigmundem Freudem, která běžně odezní nejpozději v průběhu šestého roku.
Někdy ale ne – a to je zlé. Zamilo-vanost dcery do otce se může stupňovat a vést až k nenávisti vůči matce. Pokud otec dceru vychovává sám, její žárlivost mnohdy zcela znemožní, aby si našel novou partnerku. Ani novodobé Elektry nenavazují vztahy snadno – vedle zbožňovaného otce žádný mládenec neobstojí. A když už, musí mu být co nejpodobnější.

Zdroj: www.prozeny.cz

Zpět