Doupě Osamělé vlčice

internetový občasopis aneb Cesty k jádru pudla...

Geniální malíř Rembrandt

Datum publikace: 20.8.2017 Rubrika: DĚJINY UMĚNÍ, Galerie umění, Malíři

Geniální malíř Rembrandt, který s podobiznami nakládal svobodně jako s astrálními portréty. Odpoutával se od reality a zachycoval vhledy do duše portrétovaných.
Kolorit omezil na několik základních barev (černou, bílou, červenou a žlutou), jež spájené navzájem vytvářejí netušené bohatství odstínů. Také v malířském podání dosahuje neobyčejné svobody. Barevná pasta, nanášená někdy přímo špachtlí, dostává podobu bohatých členěných struktur, v nichž hmota je úplně podrobena a slouží jako nositel umělecké hodnoty. Houbraken zachoval Rembrandtův výrok, že obraz je tehdy hotov, když malíř vyjádřil, co chtěl; co divák považuje za skicu, může být podle umělcova cítění definitivní dílo. Rembrandtův způsob podání, jeho malířský rukopis, se stává stále více spontánním výrazem jeho ducha. Každého člověka zobrazuje jakoby v jeho osudovosti.

Od vystavení Noční hlídky (1642) se veřejné mínění obrátilo proti Rembrandtovi; dostával stále menší zakázky, brzy upadl do dluhů a v padesátých letech se finančně zhroutil. 1658 došlo k aukci domu a sbírky; nevyrovnal se však se všemi věřiteli, takže dluhy rostly. Obraz má nesprávný název. Dílo nemá nic společného ani s nocí, ani s hlídkou. Důkladná restaurace, provedená v roce 1946, zbavila plátno ztmavělých a zažloutlých laků a definitivně vyvrátila názor, že jde o noční výjev. Toto nejslavnější Rembrandtovo dílo vzniklo na zakázku cechu arkebuzníků. Malíř však objednavatele neuspokojil, jelikož nerespektoval tradiční „přehlídkové“ uspořádání skupinové podobizny, přisuzující všem osobám v podstatě stejně významné místo, ale namaloval výjev ze života svého města: zachytil početnou skupinu střelců, jak vychází z průjezdu velké budovy a rozptyluje se na imaginárním náměstí.

 

Anotace k japonskému cyklu Galerie umění…

 

Zpět