Doupě Osamělé vlčice

internetový občasopis aneb Cesty k jádru pudla...

Úvod do karetní sady

Datum publikace: 15.8.2017 Rubrika: Tarot of Delphi

 

Tarot of Delphi neboli Delfský tarot jsou jedny z nejkrásnějších karet, které můžete mít. Pojmenování je nasnadě hned ze dvou důvodů: tím prvním je věštecká tradice starověkého řeckého města a tím druhým jsou náměty obrazů, které si autorka balíčku do svého souboru karet vybrala. Jejich autory jsou vesměs malíři britské školy eduardovského a viktoriánského období, tedy let zhruba od poloviny 19. století do první světové války, kteří malovali převážně klasické motivy z antických mýtů. Archeologie se tehdy stávala nanejvýš populární vědou, starověk vstával z mrtvých a kultura Orientu byla v módě…

Na rozdíl od mnoha podobně zaměřených sad (Michelangelo, Botticelli, Da Vinci, Klimt, Bosch ad.) nejsou obrazy nijak upravené, nejsou to koláže z prvků posbíraných na obrazech dotyčného malíře (např. Zlatý Botticelli tarot) ani nejsou pouze namalovány podle/nebo na způsob obrazové předlohy (Michelangelo, Da Vinci, Bosch). Obrazy jsou použité či spíše využité ve své jediné originální podobě a v naprosté většině případů celé. Je to zkrátka taková malá kapesní galerie.
I když to tak na první pohled nevypadá, karty celkem věrně napodobují klasický balíček Rider-Waiteova tarotu z roku 1910. Zejména u některých karet je zdroj inspirace více než zřejmý.

Jako všechny tradiční tarotové sady má i tato 22 velkých a 56 malých arkán; je tu však jedna Císařovna navíc a je pouze na vykladači, jestli si v balíčku nechá obě anebo si vybere tu, jež mu lépe vyhovuje. Podle starší tradice odvozované od Marseilleského tarotu byla Císařovna protějškem Císaře, vládce. Teprve moderní taroty z počátku 20. století začaly Císařovnu více vnímat v její ženské poloze jako archetyp matky a vtiskly jí podobu Venuše. Některé karty velkých arkán mají odlišné pojmenování, což již dnes není nic neobvyklého: Vlákna osudu nahrazují Kolo štěstí, Věž je Ztroskotání, Ďábel má jméno i podobu Sirény… Trochu mi vadí karta Svět, která se v tomto případě jmenuje Zahrada. Na rozdíl od všech ostatních má obraz kruhový formát a po stranách je vertikálně oříznutý nebo spíše odříznutý na rozměr karty a celek vypadá poněkud divně…

Také dvorní karty zaznamenaly změny. Namísto pážat jsou tu Nadšenci (Devotee), rytíře reprezentují Hrdinové (Hero), královny jsou Čarodějky (Enchantress) a namísto králů Řemeslníci (Artisan), mistři oboru dalo by se říci.

Bez ohledu na to, čím tarotové karty byly nebo jaký měly účel, vypovídají právě tyto nejvíce o tom, co je od samého počátku jejich obsahem: emocionální prožitky, životní zkušenosti a pilíře našeho žití, autority a instituce zajišťující fungování lidské společnosti, láska, víra, lidské slabosti, práce, která nás (když máme štěstí) naplňuje a schopnosti, které nás mohou i nemusí zničit. Tahle sada více než jiné vypovídá o tom, že tarot nikdo nevymyslel; byl tu odjakživa, jak se můžeme přesvědčit při pohledu na umělecká díla předchozích období. Vede nás hluboko zpět v čase a sděluje, že my, moderní lidé, nejsme se svými problémy zdaleka první a že to, co trápí nás, trápilo i naše předky.

Poznámka na závěr: abyste s touto sadou mohli pracovat, vůbec nemusíte mít klasické výtvarné umění v malíčku. Stačí se pozorně dívat a nechat se vést krásnými obrazy. Pokud vás ale umění zajímá a rádi se šťouráte v tom proč a jak, objevíte za obrázky na kartách další vrstvu a zjistíte, že výběr malířů i jejich díla vůbec nebyl náhodný, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Hezké čtení!

Osamělá Vlčice

 

 

Zpět