Katedrála v Orvietu – průčelí / mozaiky

Datum publikace: 8. 2. 2018 Rubrika: Katedrála v Orvietu, Tajemství katedrál

Lorenzem Maitanim navržená a v 17. století dokončená fasáda představuje významný doklad (nejen) italského gotického stavitelství. Vertikálně je rozdělena na tři části, horizontálně na čtyři. Ikonografie se téměř výhradně vztahuje k Panně Marii, jejímuž nanebevzetí je katedrála zasvěcena.

Ve spodní části fasády jsou krásné mramorové reliéfy, o nichž jsem psala zde.

Nad panely s reliéfy se nacházejí bronzové sochy evangelistů, resp. jejich symbolů z let 1329/30, připisované Maitanimu; Z tradice byl každému z evangelistů přidělen jeden atribut (nemají pouze jeden atribut, ale tento je pro každého nejvýznamnější). Jedná se o čtyři okřídlené bytosti, jejichž původ nalezneme v Ez 1, 5–14. Matoušovi byl přidělen okřídlený člověk – později byl ztotožněn s andělem (symbolizuje lásku) – (jeho evangelium začíná lidským rodokmenem Ježíšovým), Markovi okřídlený lev (neboť na začátku se hovoří o hlasu volajícího na poušti, který je jako hlas lva – i když zmínka o lvu se v evangeliu přímo nenachází, symbolizuje sílu), Lukášovi okřídlený býk (neboť na začátku evangelia hovoří o chrámových obětech a knězi Zachariášovi, symbolizuje moc) a nakonec Janovi orel (symbolizuje moudrost) pro jeho „vzletnou a vysokou teologii“. Tyto atributy jsou také velmi staré, nacházejí se již např. v komentáři na Zjevení sv. Jana od Viktorína z Ptuje (3. století).

Největší plochu zaujímají mozaiky, na jejichž realizaci pracovalo celkem 90 mozaikářů. Převážná část byla zhotovena ve 14. století, ale na dalších se pracovalo ještě v průběhu století 15. a 16. Většina jich však byla v následujících staletích necitlivě zrekonstruována, což vedlo ke ztrátě původní formy a originálního stylu. Ty nejstarší a nejkrásnější byly dokonce v letech 1788-89 na příkaz papeže sejmuty a převezeny do Říma. Ty, které zbyly, v roce 1795 poškodil úder blesku. Jediná, která přežila, je mozaika ve štítu úplně nahoře (2) znázorňující korunovaci Panny Marie.

Zatím poslední restaurování mozaik proběhlo v roce 2015 (jak vyplývá z výše uvedeného videa) a katedrála znovu získala svůj původní lesk překrytý staletou patinou. Pozadí hlavních scén vyplněné zlatem září do daleka zejména v odpoledních hodinách, kdy na katedrálu svítí slunce. Nad jižním portálem jsou k tomu vytvořené dvě příhodné mozaiky. Postava vlevo drží svitek s nápisem Sol ortus est, což je odkaz na žalm 104, verš 22: „Když slunce vychází“. Postava vpravo prostřednictvím svého svitku hlásá: Jásejte, nebesa (Lux orta est, Ž 96, 11).

Rozmístění scén na fasádě a jejich vysvětlení viz obrázek…

1 – Svatba Marie a Josefa v Karmelském chrámu

2 – Korunovace Panny Marie

3 – Uvedení Panny Marie do chrámu

4 – sv. Augustin

5 – sv. Řehoř

6- sv. Jeroným

7 – sv. Ambrož

8 – Zvěstování (archanděl Gabriel)

9 – Zvěstování (Marie)

10 – Křest Kristův

11, 12 – Apoštolové

13 – Nanebevzetí Panny Marie do slávy

14 – sv. Jáchym (otec Marie)

15 – sv. Anna (matka Marie)

16 – Narození Panny Marie

viz také: Slavnost na Nebevzetí

Fotogalerie Mozaiky

Mozaika

je plošná výzdoba, ornamentální nebo figurální, sestavená z drobných kostek, hranolků nebo kolíčků, kamenných, později skleněných, upevňovaných do měkké omítky nebo tmelu (zdroj Wikipedie). Nejkrásnější mozaiky pocházejí ze starověkého Říma (Pompeje), krásně pravidelná je i islámská mozaika s mnoha ornamenty. Od 19. století se objevuje i mozaiková dlažba (zejména v období secese, pařížské pasáže) a mozaika později nachází uplatnění i na fasádách domů (Gaudí – Park Güell v Barceloně nebo Hundertwasserhaus ve Vídni).

Mozaiku lze vytvořit z různých materiálů, od obyčejných keramickách obkladaček až po exkluzivní provedení ze skla, mramoru nebo vzácných nerostů (mimořádně i ze dřeva nebo kovu). Mozaikové střípky mohou být různých tvarů, velikostí, barev a povrchových úprav. Kam lze dát obklad či dlažbu, je možné položit i mozaiku. Výhodou je pak, že ji lze umístit na zaoblené a jinak atypicky upravené plochy v interiéru i exteriéru. Podle způsobu výroby a provedení se mozaiky dělí na průmyslové a ruční.

zdroj: https://www.p3.cz/Jak-vyrobit-mozaiku

Cosmatesco

Zvláštním typem mozaiky je technika nazývaná cosmatesco. Spočívá ve vykládání kamene jinobarevným kamenem, tzv. inkrustaci. Drobné trojúhelníkové, čtvercové či kosočtvercové kousky barevného kamene nebo skla podloženého zlatou fólií se vsazují do přesně vysekaných jamek v ornamentálních vzorcích (řadách, spirálách, soustředných kruzích), nejčastěji v mramoru bílém, ale také například zeleném (antico verde). Mozaika se užívala na kamenných oltářích, sloupech, biskupských trůnech, svícnech i na obkladech stěn, také na velkých plochách podlah kostelů a královských paláců, zejména v Itálii.

wikipedie