Zajatá Andromaché (1888)
Datum publikace: 6. 9. 2017 Rubrika: DĚJINY UMĚNÍ, Obrazy
V centru obrazu vidíme ženu v tmavomodré tradičně smuteční řecké tunice, která stojí uprostřed davu jakoby schoulená do sebe a vůbec nevnímající, co se kolem ní děje. Vypadá už na první pohled neskonale smutně, ale teprve s vědomím toho, o jakou postavu se jedná, dokážeme dohlédnout až na samé dno jejího smutku. Jmenuje se Andromaché a byla milující i milovanou manželkou řeckého antického hrdiny Hectóra, nejstatečnějšího ze synů krále Priama, krále bájné Tróje, která shořela do základů během strašného konfliktu, který tak barvitě vylíčil slepý básník Homér…
„Tehdy mnohý propoví, slzy spatře tě hojně prolévať:
‚‚Ejhle to Hektora choť, jenž předčíval v boji slavně
Tróje ořekrotné, kdy kol Ília sváděli bitvy!‘ „
(Anotace s níž byl obraz uveden na výroční výstavě Královské akademie v Londýně v roce 1888)
Andromaché je archetypem věrné, milující a milované manželky, ušlechtilé a vznešené. Se svým manželem, princem Hectorem, následníkem trojského trůnu, žili šťastně až do chvíle, kdy k trojským břehům dorazila řecká trestná výprava krále Meneláa, který si přijel pro svou ženu Helenu uloupenou Paridem. Následovalo devět let bojů, kdy měli navrch jednou Trójané, jindy Řekové. Situaci značně komplikovali řečtí bohové, kteří se do věci vkládali tu na přání Trójanů proti Řekům, jindy opačně. V desátém roce nastal zlom, válka nabrala na obrátkách; konflikt se vlekl a Řeky už to pomalu přestávalo bavit. Ve víru dřívějších i nastupujících událostí ztratila Andromaché postupně svého otce, sedm bratrů, manžela a nakonec i syna, tehdy roční nemluvně. Ona sama se stala válečnou kořistí a otrokyní Neoptolema, Achillova syna…
V jejím životě už nic nezbylo, v jejím srdci zeje obrovská prázdnota a oči má suché, neboť všechny slzy už vyplakala. Stojí nehnutě uprostřed hlučícího prostranství před akvaduktem a nic z toho nevnímá. Je netečná, ochromená bolestí a vnitřně mrtvá…
V Homérově Ílliadě je jí věnováno několik pasáží a zejména šestý zpěv, kde je vylíčena dojemná scéna, kdy se loučí se svým mužem jdoucím do bitvy. Svou lásku k prvnímu manželovi si navždy uchovala. Vybudovala na jeho památku a počest památník. Po její smrti jí byla zřízena svatyně.
Leighton umístil postavu Andromaché doprostřed scény, její netečný klid obklopil aktivně konajícími dalšími postavami. Pestrá paleta barev a celková atmosféra sluncem zalitého dne stejně jako šťastná rodina v pravé části obrazu, ne nepodobná té, kterou ona sama ztratila, vytvářejí kontrast k hlavní postavě a ještě více zdůrazňují její tragičnost.
Horizontální formát plátna připomíná jiný Leightonův obraz, a sice Syrakússkou nevěstu. Uspořádání postav podél horizontální osy připomíná starověké sarkofágy, zástup žen jakoby proudících napříč plátnem zase odkazuje ke klasickým řeckým vázám s pásem postav uprostřed; ostatně váz je obraz plný a nejsou to jen tak nějaké umělcovy představy o podobných artefaktech. Například váza, již drží žena ve fialovém rouchu vpravo byla identifikována jako skutečná klasická váza z doby kolem roku 510 př. n. l. ! Postavy na obraze jsou jedna každá skvělou ukázkou studie pohybu a gest, která se rafinovaně opakují viděná z různých úhlů a stran. Například dvě ženy v modrém vlevo: každá má zdvižené ruce sepnuté v týlu za hlavou, ale jednu vidíme zepředu, druhou zezadu. Podobně ženy nabírající vodu z akvaduktu vpravo (v purpurových a oranžových šatech): první je dřívější pohybovou sekvencí druhé…
Ženy v průvodu jsou idealizované, zatímco postavy v popředí vykazují velkou autenticitu: stařena s přadenem vlevo je vrásčitá úměrně svému věku, dvojice mužů je věrohodně ušpiněná a mladík, jenž si přehodil hůl přes obě ramena a paže opřel o její oba konce předvádí dobře modelovanou muskulaturu. Naproti tomu jiné postavy vypadají, jako by byly poskládané z různých částí jiných těl, jako již zmíněná žena ve fialových šatech: její paže jsou posunuté jakoby dopředu a příliš doprava, hlava na mohutném krku je trochu malá a dlaně a prsty vykazují absenci kostí. Andromaché uprostřed, osamělá ve svém vdovství a jakoby zamrzlá v čase, neboť život kolem ní se nezastavill, je vzdálenou konotací samotné královny Viktorie, která také po zbytek života neodložila vdovský šat. Hory na vzdáleném horizontu a mračna na obloze pak připomínají, že je myšlenkami daleko v místě i v čase, v Tróji, která se pyšnila nad krajem, dokud ji válečná vřava nesmetla s povrchu země.
I. zpěv – zobrazuje konflikt mezi Agamemnónem a Achillem, který vzniká poté, co Agamemnón odňal Achillovi krásnou Briseovnu, jako náhradu za dceru Apollónova kněze Chrýse.
II. zpěv – zachycuje přípravy k boji mezi Trójany a Achájci. Zahrnuje obsáhlý katalog řeckých lodí a vůdců řeckých kmenů.
III. zpěv – líčí souboj Meneláa s Paridem, Paris je v souboji zraněn a zachráněn bohyní Afrodítou.
IV. zpěv – sjednané příměří je porušeno, neboť trojský bojovník Pandaros zraní kopím Meneláa.
V. zpěv – do bohů se opět zapojují bohové, bohyně Afrodíta je zraněna hrdinou Diomédem.
VI. zpěv – bohové opouštějí Tróju, hrdina Hektor se v lyrické pasáži loučí s manželkou a synem.
VII. zpěv – Hektor navrhuje souboj s kterýmkoli řeckým hrdinou, losem je vybrán Aiás. Souboj je přerušen nocí. Obě strany uvažují o míru, trojská strana navrhuje ukončení války vrácením Heleny a uloupených pokladů. Paris s tímto řešením nesouhlasí, je ochoten vrátit poklady. Achájové nechtějí takový kompromis přijmout a připravují se k obraně, stavějí obrannou hradbu.
VIII. zpěv – zachycuje druhou velkou bitvu, které se nesmějí zúčastnit bohové. Řekové jsou zatlačeni až ke své obranné hradbě.
IX. zpěv – Řekové se pokoušejí usmířit Achillea, ale ten odmítá.
X. zpěv – Odysseus s Diomédem se vypraví do trojského tábora. Zabijí vyzvědače a dalších 13 mužů a ukořistí koně krále.
XI. zpěv – popisuje třetí bitvu, v níž Řekové nakonec musí ustoupit až k obranné hradbě.
XII. zpěv – Trojané v čele s Hektorem zdolávají řeckou obrannou hradbu.
XIII. zpěv – bůh Poseidón podněcuje Řeky k boji, Aiás vyzývá Hektora k souboji.
XIV. zpěv – Héra uspává Dia, Hektór je omráčen kamenem vrženým Aiantem. Trójané byli vyhnáni z řeckého tábora.
XV. zpěv – Trójané pronikají až k řeckým lodím a chystají se je zapálit. Mezi bohy dochází ke sporu.
XVI. zpěv – Achilles půjčuje svou zbroj Patroklovi, který je v boji zabit Hektorem.
XVII. zpěv – líčí boje o Patroklovo tělo a jeho odnesení do řeckého tábora.
XVIII. zpěv – Achilles oplakává přítele, rozhoduje se pomstít jeho smrt smrtí Hektorovou. Achillova matka, bohyně Thétis, mu nechává u Héfaista zhotovit novou zbroj. Konají se přípravy k Patroklově pohřbu.
XIX. zpěv – je vyřešen jeden ze základních konfliktů – Achilleus se na sněmu smíří s Agamemnónem a připravuje se k odvetě.
XX. zpěv – Zeus dává svolení k zásahu bohů do bojů.
XXI. zpěv – Achilles zažene trojské vojsko do řeky.
XXII. zpěv – smrt Hektora.
XXIII. zpěv – podrobnosti o Patroklově pohřbu, popis obřadů, závodů v běhu, hodu diskem, střílení z luku, zápas oštěpem.
XXIV. zpěv – zachycuje Achillevu nenávist k nepříteli a stesk po příteli. Achilles nechává Hektórovo tělo vláčet po devět dní kolem trójských hradeb. Po přímluvě bohů a po Priamově výpravě do řeckého tábora vydává za velké výkupné otci Hektórovo tělo. Epos končí Hektorovým pohřbem.
Zpět