Rybář a siréna (1857)
Datum publikace: 6. 9. 2017 Rubrika: DĚJINY UMĚNÍ, Obrazy
„Voda hučí, voda duje,
smáčí nohu nahou;
srdce v něm se rozšiřuje
toužebností blahou.
Ona mluví, pěje, plesá;
tím jest po něm veta:
polo stažen, polo klesá
s vezdejšího světa.“
Johann Wolfgang Goethe, Rybář
Rybář téměř připomíná Krista na kříži, na nějž ho přibíjí jeho vlastní touha. Své tělo již dávno neovládá, je zcela v moci svých smyslů a neschopen se bránit… (řečeno moderní poezií: „Ukřižován na tvých polštářích – slitování…“). Námětem k obrazu Rybář a Siréna se staly verše Goethovy básně Rybář. Vynikající Leightonovo dílo je pozoruhodnou studií smyslné a destruktivní ženské sexuality. Znázornění dvou propletených těl, muže a ženy, rybáře a mořské panny, bylo triumfem uměleckého ztvárnění tělesnosti, smyslného a smrtícího objetí.
Obraz byl vystaven v roce 1858 v Královské Akademii a doprovázen citátem ze zmíněné Goethovy balady: „polo stažen, polo klesá s vezdejšího světa“. Báseň vypráví příběh mořské panny, která vláká rybáře do hlubin za to, že jí zabíjí ryby… Poema byla přeložena do angličtiny a během první poloviny 19. století mnohokrát vydána. V Leightonově podání je však redukována na pouhé kulturní alibi pro doslovné a dráždivé zpodobnění mužského a ženského těla…
Zdroje: Victorian web, Wikipedie, Google
Zpět