Katedrála v Orvietu – historie
Datum publikace: 7. 2. 2018 Rubrika: Katedrála v Orvietu, Tajemství katedrál
Historie orvietského Dómu se začíná psát 13. listopadu roku 1290, kdy byla podle návrhu neznámého umělce (někteří historikové soudí, že jím byl Arnolfo di Cambio) zahájena položením základního kamene zatím ještě románská stavba. Stojí na nejvyšším místě tufového pahorku, na němž si své město kdysi zbudovali tajemní Etruskové, uprostřed umbrické roviny na sedmi stupních střídavě červené a bílé barvy. Majestátní zdi jsou ze dvou druhů materiálu: prvním je bílý travertin – pórovitá hornina složením blízká vápenci, která vzniká na pevnině usazováním ve sladkovodním prostředí, tím druhým je modrošedý bazalt, zvaný též čedič, sopečná vyvřelina, vlastně láva, která na zemském povrchu rychle tuhne. Původně černá barva se zvětráváním mění na šedou. Oba materiály jsou v okolí Orvieta snadno dostupné. Jejich zkombinováním vytvořil původní architekt proužkovaný vzor, kterým je tato katedrála charakteristická.
Po roce 1308 se stavby ujal Lorenzo Maitani, který navrhl hlavní průčelí. Přidal dvě postranní apsidy a transept a katedrála získala trojlodní podobu. Od svých, zejména francouzských, sester se však značně liší. Předně jí chybí vnější opěrný systém, takže zdi musí být plné, aby unesly váhu střechy. Proto zde nenajdeme typická barevná okna. Nicméně fasáda je ryze gotická, členěná portály do tří souměrných sekcí, nad nimiž se nachází velmi zdobná rozeta. V roce 1330, když Maitani zemřel, však stavba nebyla ani zdaleka dokončena. Na jejím vedení se posléze vystřídala řada architektů a sochařů, často jen na krátkou dobu. V polovině 15. století provedl Antonio Federighi některé změny v renesančním duchu, v 16. století se na stavbě podíleli Michele Sanmicheli, Giovanni Mosca, Raffaello da Montelupo a Ippolito Scalza. Katedrála byla kompletně dokončena 300 let od položení základního kamene.
Průčelí
Interiér
Umělci
Zdroje: wikipedie, internet, Di qua e di la (Blog)
Zpět