Něžné jaro (1865)

Obraz se objevil na výstavě Královské Akademie v roce 1865 doprovázený sonetem Algernona Swinburna. Má se za to, že postava představuje Persefonu vracející se z podsvětí, díky čemuž mohlo podle řeckého mýtu nastat jaro. Báseň byla inspirována obrazem, neodpovídá však temným tónům Sandysova obrazu, z něhož jako by vanul chlad… (temná mračna na zimní obloze, vlčí máky jako symbol spánku, motýli jako symbol smrti a pomíjivosti). Krajina je znázorněna věrně a pravdivě zcela ve stylu pre-rafaelitů, postava však nese rysy řeckých a římských soch.