Růžicová okna (rozety)

Západní barevné vitráže v katedrálách byly po staletí zdrojem krásy a inspirace. Stejně jako buddhistické a hinduistické mandaly jsou i křesťanská růžicová okna znázorněním cesty k vnitřní proměně a uzdravení. Vejdete-li do zšeřelé gotické katedrály jste zasaženi a často i hluboce pohnuti krásou barevných paprsků zářících skrze okenní skla jako šperk. Pohled na růžicové okno může pozorovatele přenést od běžného vědomí ke klidnému meditativnímu naladění…
 

Většina lidí ve středověku neuměla číst ani psát. Ale přesto bylo potřeba věřícím lidem vyprávět příběhy a sdělovat ponaučení. K tomuto účelu sloužila právě vitrážová okna, jejichž magie se světlem pronikajícím zvenku ještě násobila. Počátky kruhových oken mají mnoho kořenů; jejich přímým předchůdcem je římský occulus – malý kulatý otvor ve zdi. Během románského období se vyvinul do okna a v průběhu 12.-13. století se proměnil na úžasné kruhové konstrukce, jejichž průměr se rovnal šířce lodi. Zdivo nahradilo sklo a zázrak byl na světě. Nejstarší rozeta se v Chartres objevila na západní fasádě v polovině 12. století. Zvenku působí, jako by do stěny byly vykrojeny pravidelné geometrické obrazce. Kruh uprostřed, dvanáct kol po obvodu a mezi tím vějíř tvořený dvanácti sloupky a dvanácti oblouky. Jednota a různorodost, promyšlená symetrie a vnitřní harmonie – krása manifestovaná matematickými pravidly. Rozety na severní a jižní straně  chartreské katedrály jsou co do konstrukce ještě odvážnější. Působí jako utkané z kamenné pavučiny. Ani to však nebyl vrchol možností. Nejproslulejší se v tomto ohledu stal v polovině 13. Století Jean de Chelles, jehož kruhové okno na fasádě severní příčné lodi v pařížské Notre-Dame je po všech stránkách nepřekonatelným výkonem technické i tvůrčí odvahy. Jeden ze současných inženýrů spočítal tlaky, jakým je plocha vystavena. Průměr pařížské rozety je 13,9 metru, obvod měří 40,5 metru. Pokud se zvedne silný vítr, musí konstrukce vydržet váhu třinácti tun!  Rozeta (nebo také růžice) se stala téměř identifikačním znakem nové estetiky. Architekti se k ní stále vraceli, ačkoli bylo poměrně obtížné zakomponovat velký kruh do fasády, kterou jinak ovládaly a určovaly lomené oblouky, trojúhelníkovité štíty a k nebi ubíhající fiály. Historik umění Erwin Panofsky dokonce tvrdil, že svým tvarem rozeta kolidovala s ideály gotického vkusu.

Důvody jejího úspěchu jsou tak trochu záhadou. Tajemný zůstává i původ. Někteří odborníci tradici hledají až u starých Keltů, jiní uvažují o vlivu asijské mandaly, zprostředkované do Evpropy islámem. Skvělý interpretátor gotické katedrály Hans Sedlmayr ji chápal jako symbol slunce. Proto používal termín „Sonnenfenster“ čili sluneční okno místo obvyklého „Fensterrose“, rozetové okno. Kolo je slunce a slunce je Kristus – to byl základ Sedlmayrova výkladu. Náhodný určitě není ani vlastní pojmenování rozeta, francouzská zdrobnělina pro la rose – růže; růže byla symbolem Panny Marie a jí byly katedrály zasvěceny především. Život Panny Marie byl také častým námětem mozaiky v rozetě. Inspiraci architektům možná skýtaly i středověké vědecké traktáty, v nichž se často objevovala různá graficky znázorněná výkladová schémata uspořádaná do podoby kola. Uvnitř kruhu byly slovem nebo obrazem zachyceny pojmy, jejichž vztahy a vazby chtěli autoři mezi sebou vysvětlit a tato vzájemná jednota měla častokrát kosmologický charakter. Jedním z několika typů čtverných diagramů užívaných mezi 9. a 13. stoletím je Mapa světa (Annus mundus, Bibliothéque de l´Arsenal, Paříž). Uprostřed čtverce nebo kruhu bývá umístěn pozorovatel (homo), svět (mundus) nebo rok (annus). Další kruhy zdůrazňují přírodní cykly jako roční období a další prvky: např. směry větrů, čtyři živly (oheň, voda, země, vzduch), kvality (vlhký, suchý, studený, horký), temperament (sangvinik, cholerik, flegmatik a melancholik) atd.  Na katedrále tento typ námětu najdeme např. u růžice v Lausanne. Za pomoci znamení a číselné symboliky vysvětluje svět a jeho historii z pohledu církve. Okno se skládá z kruhů uskupených do čtverců a trojúhelníků. Výraznými protiklady jsou den a noc, Slunce a Měsíc, roční období a měsíce v roce, živly, znamení zvěrokruhu, větrné proudy a další. Podrobný popis ikonografie scén najdete v článku Katedrála Notre-Dame v Lausanne.

Motivy v rozetách čítají nepřeberné množství od Posledního soudu přes život Panny Marie a Krista až po profánní výjevy každodenního života ve 13. století. O těch si můžeme něco povědět zase příště…

Zdroje: Katedrála v Chartres (Peter Kováč, Eminent 2007), Mandaly od A do Z (Madonna Gauding, Metafora 2012), 5000 znaků a symbolů světa (Sven Frotscher, Grada Publishing 2008), internet (Wikipedie)