Lidskému tělu a jeho částem byl odjakživa přikládán symbolický význam, obvykle na základě podobnosti. V mnoha mýtech se lze setkat s představou, že svět byl stvořen z různých částí člověka…
Hlava, potažmo hlava bez těla, se v umění i v dějinách objevuje poměrně často. Nejznámější hlavou je hlava gorgony Medúsy. V Bibli najdeme příběh o Juditě a Holofernovi, o Davidovi a obru Goliášovi… V řeckých mýtech je s hlavou spojen osud Orfeův. Symboliku ztráty hlavy lze najít u řady křesťanských světců. Tématu jsem se věnovala v samostatném článku zde.
„I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“ I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města.“ (Gen, 11, 5-8)
Babylonská věž je vedle příběhu o Adamovi a Evě či potopě patrně nejznámějším biblickým příběhem a jen dokládá fakt, že na své cestě za symboly se bez alespoň zevrubných znalostí Bible a antických mýtů neobejdete. Není nutné studovat náboženské texty (jejichž nabídka na internetu je mimochodem velice pestrá 🙂 ), převyprávěné příběhy ve stravitelnější verzi najdete v každém lepším knihkupectví. Já se obracím ke knize 100 postav z Bible a nedám dopustit na starého dobrého Eduarda Petišku. Pokud to máte do obchodu daleko, zkuste to tady … případně mrkněte do „doupěcí“ rubriky UŽITEČNÉ ODKAZY .
Egyptská představa posmrtného života byla vytvořena podle země živých. V podsvětí byla řeka s písčitými břehy – zcela jako Nil – která protékala nížinou obklopenou horami- Zcela na Západě byla strž, jíž procházelo slunce na konci dne a kudy chodili lidé na konci svého života. Říši Smrti říkali Duat. Tak jako sluneční bůh Re muselo Duatem projít také ba (duše zemřelého). Narozdíl od Rea, který musel projít všemi dvanácti branami (a nástrahami) Duatu, ba nemuselo dále než k Šesté bráně, kde zjistilo, co ho čeká. Před trůnem Pána mrtvých Usira a jeho sester Eset a Nebthet bylo zváženo srdce zemřelého na vahách, jejichž závažím bylo pírko bohyně Maat, bohyně pravdy, božského řádu a spravedlnosti. Váhy pak překontroloval Anup a výsledek zapsal Thovt. Jestliže srdce klesalo, znamenalo to, že je obtěžkané hříchy a za vahami už na něj hladově čekala Velká požíračka Ammut. Pokud stoupalo nebo se váhy nepohnuly, byla duše čistá.
„Namaluju tvoje ruce,,, namaluju tvoje ruce, dvě ještěrky na opuce na okamžik spící líně, namaluju tvoje ruce, dvě lastury na mělčině… „
Jak svět přichází o básníky
„Smrt na sebe brala nejrůznější podoby a snažila se rozmanitými druhy lstí dostat se k rabínovi. Jednou se k němu přiblížila v podobě trhovkyně, jindy na sebe vzala podobu rybáře, který nabízel starému rabínovi sváteční rybu; a také podobu letící holubice,… Když se všichni vystřídali se slovy díků, přistoupila k rabínovi jeho nejmladší vnučka a podala mu čerstvou růži. Rabín se sklonil, pohladil dítě po vlasech, přivřel oči a dlouze přivoněl k růži. V tom okamžiku se zachvěl, růže mu vypadla z ruky, rabín se pomalu sesunul k zemi a zemřel… nikdo si nevšiml, že se na okvětním plátku růže leskne maličká krůpěj rosy, do které se ukryla Smrt.“
V souvislosti s touto kartou bych vám ráda doporučila jednu z mých od dětství oblíbených knížek, a sice sbírku pražských pověstí převyprávěných Václavem Cibulou, která dnes právem patří do zlatého fondu české literatury pro děti. „Pražské pověsti zaujímají mezi českými pověstmi zvláštní místo nejen pro svůj osobitý charakter, různorodost vzniku a tematickou šíři, ale především proto, že jsou ve svém celku významnou výpovědí o představách, cítění a myšlení lidu, který v tomto městě žil. V mimořádně koncentrované městské aglomeraci (za Karla IV. byla Praha druhým největším ! městem Evropy) se tu tísnili v těsném sousedství a ve vyhraněných kontrastech ostře odlišené vrstvy sociální i národnostní.“ (Václav Cibula v poznámce na závěr).
Celou knihu jako Pdf soubor najdete v již zmíněné rubrice UŽITEČNÉ ODKAZY. Tematicky se kostí týkají kapitoly: O kostlivci na staroměstském orloji (str. 249), O kapce rosy (z níž je výše uvedená ukázka, str. 581) a O kostlivci s hřebem v hlavě (str. 894).
Zpět