„Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožený oděv a oblékl je. Hospodin Bůh si tehdy řekl: „Hle, člověk se stal jakoby jedním z nás, neboť zná dobro i zlo. Nyní se tedy postarám, aby nevztáhl ruku, nevzal také ze stromu života a nežil navěky.“ A tak Bůh vyhnal Adama a Evu z Ráje…
Co o nás náš oděv vypovídá? A Jaký význam má oděv v tarotových kartách? Co naopak symbolizují postavy úplně nahé? To vše si můžete přečíst v dalším pokračování našeho seriálu…
Ještě v 19. století malíři nahé ženské tělo mohli zpodobovat pouze v souvislosti s antickou kulturou nebo s tradiční sakrální tematikou. Manetova Snídaně v trávě vyvolala skandál a obraz nesměl být vystaven na reprezentativním Salonu. Přirozená nahota byla v malířství tabu. V 19. století závisel osud umělce na hodnocení a atraktivitě díla během provozu pařížského Salonu. Aby malíř nebo sochař splnil podmínky přijetí pro umělecký akt, muselo mít jeho dílo legitimní základ v historii nebo mytologii. Stručně řečeno, Akademie nabádala umělce k dosažení ideálu. Akt byl zahalen závojem, musela z něj vyzařovat cudnost a posvátná atmosféra. Akty se tedy mohly objevovat na výjevech, na nichž umělec portrétované postavy zidealizoval. Ale už Auguste Renoir prohlásil: „Kdyby ženám chyběla prsa a zadnice, nestal bych se malířem“.
Podobnou revoluci způsobil o několik set let dříve Velký Michelangelo, když zaplnil strop Sixtinské kaple záplavou nahých těl, převážně mužských, a to i v případě, že se jednalo o ženy. Např. Kateřina Alexandrijská na fresce Poslední soud vypadá v jeho podání jako Imrich Bugár ve své vrcholné formě…
Michelangelův oficiální životopisec Giorgio Vasari tvrdil, že když byly hotové dvě třetiny budoucího díla, přišel se na práci podívat papežský ceremoniář Biagio da Cesena, a odcházel zděšen. Papeži žaloval: ty desítky a stovky nahých postav, které tam umělec namaloval, jsou prý naprostá nestoudnost. Něco podobného by se hodilo spíše do lázní nebo do krčmy, ale rozhodně nikoli do nejsvatější kaple. Malíř se prý svému prvnímu kritikovi krutě pomstil. Vyobrazil ho jako ušatého krále Midase, jehož tělo v pekle ovíjí obrovský had, který s potěšením kouše do Biagiova mužství. Da Cesena samozřejmě požádal papeže, aby byl jeho portrét odstraněn. Pavel III. mu odpověděl : „Kdyby Vás Michelangelo namaloval v horní části… mohl bych pro Vás něco udělat. Ale tam dole já nemám žádnou moc ! “
Zdroje: wikipedie, internet a Doupě Osamělé vlčice
Zpět