V dnešním pokračování seriálu o tarotových sadách se dostáváme k poměrně specifickému žánru, a tím jsou sady vytvořené podle nebo přímo z uměleckých děl. V naprosté většině případů se jedná o díla výtvarná, tedy obrazy, fresky, sochy… ale najdete i sady, které odkazují k literatuře; např. Dantův tarot čerpá náměty pro jednotlivé karty z Božské komedie Danta Alighieriho, Jane Austen tarot zase z románů britské spisovatelky Jane Austenové, Alice Tarot z příběhů o Alence Lewise Carolla apod. Vzhledem k již dříve uvedenému je jasné, že tarot jako takový nelze od umění oddělit, protože stejně jako tarot i umění reflektuje naše intuitivní vědění, jehož obsah dědíme po našich předcích a jehož rozsah se s každou další generací a historickou epochou stále zvětšuje. „Umělecké“ sady stejně jako ty pohádkové, o kterých jsme se bavili v minulé části, nevyžadují nutně hlubší odborné znalosti z historie umění, ale z vlastní zkušenosti vím, že čím lepší povědomí máte o jejich originální předloze, tj. o obrazech, případně o jejich autorovi, tím větší obzor se před vámi otevře při pohledu na jednotlivé karty.
Vůbec první sada tohoto typu, se kterou jsem se setkala, byl Zlatý Botticelliho tarot. Karty jsou doslova „vyšperkovány“ zlatou ražbou (která zdůrazňuje drobné detaily, např. látku na oděvu, kontury a pod.) a dodnes patří k nejhezčím sadám v mé sbírce. Obrázky nejsou originálem, tzn. že byly pouze namalovány podle obrazů Sandra Botticelliho, ovšem nutno dodat, že velmi věrně. Také se v mnoha případech jedná o kompozice poskládané z dílčích motivů, které lze v dílech Botticelliho nalézt, takže pokud máte rádi detektivky, vřele doporučuju. Když jsem se seznámila se všemi Botticelliho obrazy, poskytlo mi to nečekaně nový pohled, a to nejen na karty samotné.
Typickým příkladem je např. karta Eso holí, jejíž obrázek je v porovnání s tradičním pojetím poněkud záhadný. Scéně dominuje žena s andělem, v pozadí vidíme velký obilný klas; klasy v této sadě zastupují hole, tedy symbol růstu a potenciál (s)tvoření. Výjev věrně kopíruje Botticelliho obraz „Zvěstování Panně Marii„. Tento biblický novozákonní příběh vypráví o okamžiku, kdy se Marie skrze anděla dozvídá o svém početí a o narození Ježíše. V křesťanství je tato událost a s ní spojený svátek natolik významný, že staré kalendáře (zvané mariánské) začínaly právě datem tohoto svátku, tj. 25. března. A kartou Eso holí zase začíná tarotová řada holí. Nehledě na početí, kterým začíná život… Podobných „hádanek“ najdete v sadách těchto typů mnoho.
Michelangelův tarot vychází z díla geniálního umělce italské renesance. I když jsou nepochybným těžištěm inspirace autorů fenomenální fresky v Sixtinské kapli, najdete na obrázcích i některé Michelangelovy sochy. I tato sada nabízí hlubší výklad díky poznání původních předloh. Pro srovnání jsem z této sady vybrala opět Eso Holí. Předloha k obrázku pochází z Michelangelovy (v jeho době jistě kontroverzní) fresky Poslední soud; výjev, který znázorňuje skupinu andělů nesoucích sloup, u něhož byl Ježíš bičován před svou cestou na Golgotu, najdete úplně nahoře v pravé lunetě. Výjev charakterizuje až překotný pohyb a horlivé úsilí, s jakým se andělé snaží zvládnout zjevně logisticky náročný úkol. Horlivost, hektičnost, horečná činnost a úporná snaha jsou slova, která si skrze tuto scénu z Michelangelovy fresky spojuji s Esem holí. Pětka pentaklů, obvykle neradostná karta ztrát, odkazuje na fresku Potopa a znázorňuje ženu, která šťastně vyvázla ze život ohrožující situace a kromě vlastního života zachránila i životy svých dvou dětí – tedy to nejcennější jí zůstalo. Bez vědomí toho, odkud obrázek pochází vidíme však pouze zuboženou ženu se dvěma dětmi na krku. Scéna z fresky Vyhnání z ráje je zase zcela patřičně umístěna na 8 pohárů, jejímž hlavním tématem je obvykle odcházení, přičemž je míněno odcházení „s těžkým srdcem“, neboť umět odejít včas je jedna z důležitých životních lekcí. Adam na naší kartě však doslova prchá a upozorňuje tak na skrytý stín této karty, tj. nucený i trapný ústup, pokud neumíme odejít, když je to třeba… a tak bychom mohli pokračovat.
Některé tarotové sady používají části autentických děl k vytvoření obrazů zcela nových, tak jako např. autorka Zlatého tarotu. Její karty jsou poskládány do precizně provedených koláží, přičemž zdrojem motivů jsou gotické a raně renesanční obrazy a fresky Cimabua, Giotta, fra Angelica a dalších. Obrazy na kartách se poměrně věrně drží tradičního výkladu jednotlivých karet podle Rider-Waiteovy tradice, zároveň však působí autenticky a přirozeně. Eso holí je v představě Kat Blackové, jež je autorkou těchto úžasných karet se zlatou ořízkou, taktéž spojováno s archandělem Gabrielem, poslem božské energie a inspirace, která je nám poskytnuta odkudsi „zhůry“, její využití a uchopení šance je však zcela na nás.
Simone Martini v Golden tarotu / sv. Klára a sv. Alžběta Uherská – MÍRNOST a Královna mečů
Výlet do renesance zakončíme v italské Ferraře, městě kde tarotové karty původně vznikly. Nachází se zde palác rodiny d´Este s reprezentativním Sálem měsíců, na jehož zdech se skví úžasné fresky pojmenované podle měsíců v roce a znázorňující nejen všední život té doby, ale i náměty z astrologie, filosofie a antické mytologie. Výjevy z fresek bohatě využili autoři Zlatého renesančního tarotu, jehož základem se stalo dochovaných 16 autentických vyobrazení velkých arkán a jedno mečové páže. Aby mohl být tento skutečný tarotový klenot vzkříšen v moderní podobě, sáhli jeho autoři právě po ferarrských freskách, které přenesli na karty malé arkány. Např. Páže holí najdete na fresce s názvem Vítězství Minervy. Obrázek zachycuje mladíka, který se ohání nožem; ve skutečnosti prořezává révu, což byla zahradnická (či zemědělská) činnost typická pro toto roční období, tj. jaro, kdy všechno raší a zažívá rozkvět, staré musí udělat místo novému, je to období překotného růstu, vegetaci je třeba kultivovat… což jsou vesměs významy, které se potkávají s Pážetem holí. Eso pohárů odhalíte na fresce Vítězství Apollóna věnované měsíci květnu. Renesance spojovala tento měsíc s řeckým bohem Apollónem, bohem Slunce, které v měsíci květnu už krásně hřeje. Apollón byl znám též jako Vůdce múz; jako odkaz na tuto skutečnost, je na fresce znázorněna po jeho levé straně skupinka žen, z nichž jedna hraje na loutnu. V pozadí za múzami vidíme posvátnou studnu Hippokrene, zasvěcenou Apollónovi, múzám a básníkům. Podle legendy vznikla úderem Pegasova kopyta, okřídleného koně, na němž jezdil hrdina Belerofontés. Nacházela se na východním vrcholu pohoří Helikon. Tuto posvátnou studnu autoři karet spojili se zmíněnou kartou Eso pohárů, neboť láska, můzy a básníci patří odjakživa neodmyslitelně k sobě.
Mohlo by se zdát, že nejvíce se autoři tarotů obracejí právě k renesančním umělcům, kromě výše uvedených se na tarotovém kolbišti potkáte s Leonardem da Vinci, Hieronymem Boschem nebo Albrechtem Dürerem, ale opak je pravdou. Ke slovu se dostávají i malíři pozdější a moderní: např. Gustav Klimt, z děl anglických malířů 2. poloviny 19. století poskládala svou sadu Tarot of Delphi britská historička umění Hildegard Hinkel, impresionisté se objevili v nedávno vydané sadě Impresionist tarot. Mnohé z těchto sad jsou více či méně zdařilými kopiemi originálů, čestnou výjimkou je Tarot of Delphi, který využívá obrazy v jejich původní, pouze digitálně zrestaurované, podobě.
Taroty věnované dílu jednoho konkrétního autora patří k tematickým sadám, podobně jako sady pohádkové či jiné; ovšem odkazy na některá slavná díla lze opět najít i v souborech běžných, stačí se dobře dívat. V Rider-Waiteově sadě jsou hned dvě karty, u kterých je možné uvažovat o inspiraci obrazem. První je Blázen, který připomíná obraz Bezstarostný milenec od Antoinea Watteaua, nepříliš známého francouzského malíře 18. století. Zemřel velmi mladý, ale svůj nesporný talent stihl prokázat na několika obrazech, jejichž námětem byla nejčastějí vznešená společnost zasazená do prostředí tehdy módních zámeckých parků a lesoparků, případně lidé z divadla či kolem něj. Akademici jej uznávají jako „vynálezce“ samostatného žánru fete galante neboli galantní slavnost.
Kartu Velekněz zase můžete poznat v cetrální části vnitřní strany Gentského oltáře, asi nejslavnějšího díla bratří van Eycků. Johannes Vermeer, jeden z dnes nejoceňovanějších holandských malířů 17. století se objevuje v Renesančním tarotu Giorgio Trevisana na kartách Mírnost a 4 pohárů.
Naučit se pracovat s tematicky zaměřenou sadou není o nic těžší než s kteroukoli jinou, i když alespoň základní znalost tarotu je bezesporu výhodou stejně jako orientace v tématu. Tematicky zaměřená tarotová sada rozhodně bude ozdobou vaší sbírky a při výkladu bude dělat impozantní dojem, zvláště ta „zlatá“.
Impresionist Tarot: 3 holí / E. Manet, Argenteuil (1874), Mág / P. Gauguin, Kouzelník z Hiva Oa (1902), Eso pentaklů / Edgar Degas, Hvězda (1878)
Zdroje: www.albideuter.de, wikipedie, Doupě osamělé vlčice
Zpět