Zahrada Hesperidek (1892)

Nálada tohoto krásného obrazu evokuje mírně ospalé letní odpoledne… Na obraze na první pohled zaujme strom s jablky, kolem něhož se obtáčí veliký had, což připomíná zahradu Eden před tzv. „pádem“, tj. před tím, než Eva okusila jablko ze stromu poznání, za což byla i s Adamem z Edenu vykázána… Ve skutečnosti je však námětem obrazu mytologický příběh o krádeži zlatých jablek ze zahrady Hesperidek řeckým hrdinou Héráklem.

Přinést zlatá jablka bylo posledním úkolem, z celkových dvanácti, který musel Herakles vykonat pro mykénského krále Eurysthea. Poté byl podle smlouvy volný a mohl jít kam chtěl.

Hesperidky byly dcery Titána Atlanta, který držel na svých ramenou nebeskou klenbu. Zlatá jablka rostla na zázračné jabloni, kterou dostala bohyně Héra od své matky Gaiy jako svatební dar, když si brala Dia, a umožňovala bohům jejich nesmrtelnost. Problém byl, že kromě nich neměl nikdo tušení, kde zahrada leží. Vědělo se jen, že kdesi na západě. Jabloň, potažmo jablka, hlídal stohlavý drak (na obraze nahrazen hadem) Ládón, protože si Hera nebyla jistá, zdali se na Hesperidky může stoprocentně spolehnout, co se hlídání týče. Když Herakles po dlouhém putování dorazil do Afriky, musel projít kolem Atlanta, který se nabídl, že mu jablka přinese výměnou za to, že mu na chvíli podrží nebesa. Hérakles souhlasil. Obr udělal krok, pak druhý a byl zpátky i s jablky. Svoboda se mu však zalíbila a nechtěl si vzít nebesa zpět. Nabízel Heraklovi, že jablka odnese až do Řecka. Herakles naoko souhlasil, poprosil jen, aby nebesa chvíli podržel, jen co si vypodloží ramena, aby ho břemeno tolik netlačilo. V momentě, kdy měl Atlas nebeskou klenbu zase na zádech, popadl zlatá jablka a upaloval do Mykén. Tam jablka odevzdal Eurystheovi, který mu je nevěřícně zase vrátil a Herakles je obětoval Athéně, která je vrátila zpět do zahrady Hesperidek.

viz také: mýtický strom…