Kirké (1889)

Námět pro svůj rozměrný obraz našel Wright Barker mezi antickými mýty, konkrétně v Homérově Odysseie. Zobrazuje scénu, kdy Odysseovy námořníci dorazili k ostrovu Aiaia, kde žila mocná kouzelnice Kirké. Jejím otcem byl sluneční bůh Hélios a matkou nymfa Persé, po níž Kirké zdědila kouzelnické umění. Jejímu laskavému hlasu a lákavým pokrmům nikdo neodolá. Sotva však okusí něco z toho, co k hostině připravila, Kirké jej pomocí své hůlky a čarovných bylin, které přidává do jídla i pití promění každého v nějaké zvíře.  Ve svém vlastním prostředí, ve svém vlastním paláci, je svou vlastní paní. Překypuje sebedůvěrou a sexapealem. Její převahu ještě zdůrazňuje schodiště, na němž stojí až nahoře obklopená smečkou lvů, tygrů a vlků, vědoma si své síly i předností a pobaveně nás pozoruje hlubokýma očima. Kupodivu z ní nejde strach ani hrůza, spíš vědomí vlastní svobody a nezávislosti. Na obraze zaujmou zejména zvířata, namalovaná do nejmenších podrobností, ostatně tak to uměl Barker nejlépe. Květy máků rozházené po schodišti jsou bezpochyby odkazem na opium, které se z nich získává a pod jehož vlivem člověk ztrácí kontrolu nad sebou a svými pudy.
Kirké je zde archetypem nezávislé a sexuálně svobodné ženy, která spíše než ostentativními kouzly ovládá muže barvou a laskavým tónem svého hlasu, je-li to nutné, doprovodí se sladkými tóny lyry, kterou drží v ruce, nabízí potěšení z milostných hrátek bez závazků ovšem za cenu, kterou dotyčný dopředu nikdy nezná. Rozhodnutí, jak se zachovat, však neleží na něm. Na to je Kirké příliš mocná a chytrá kouzelnice… 🙂