Sandro Botticelli a jeho květinová oslava radosti ze života

Botticelliho obrazy obsahují průvody zářivých postav, krásně ozdobených a popisovaných se zaujetím pro každou významnou podrobnost, jako je tvar prstu nebo prstenec vlasů. Všechny tyto postavy radostně oslavující kvetoucí přírodu, zaujímají své symbolické místo v alegorii života. Symbolický význam, který je osvětluje a zdobí, je důležitější než individuální charakter každé jednotlivé tváře a předmětu. Onen průvod kráčí nad všemi ostatními významy – kráčí s ročními obdobími, kráčí od zrození k smrti, kráčí mezi nebem, zemí a peklem. Primavera česky znamená jaro, vděčí za svůj vznik literárnímu vlivu Poliziana a Lorenza de’Medici. Vyjadřuje však ještě dokonaleji než jejich básně jarní období renesanční Florencie, které mělo být brzy nato zatemněno živelnou pohromou, morem a náboženským fanatismem. Obraz lze charakterizovat jako „Venuše obklopená Gráciemi a květinami symbolizujícími jaro“. Na dramatickém symbolismu obrazu mají svůj podíl divadla a šarády, pořádané rodinou Medicejů. I obraz sám může být považován za fantazii, v níž se božstva smilují a zosnují setkání dvou milenců v jarním lese. Vpravo posunuje Boreas nesmělou urozenou dívku za postavou jara. Tři Grácie tančí a Kupido míří svým šípem na mladého muže. Samotný obraz je možná nejradostnější, který kdy byl namalován, nesporně je však nejradostnějším ze všech obrazů Botticelliho. Je to malba dokonalé harmonie, v níž jsou lidské bytosti tak přirozené jako květiny a drapérie Grácií nasvědčují, v čem je Botticelli řeckému duchu nejblíže.