V interiéru západní vedlejší lodi jižního transeptu katedrály v Chartres je jedna z pravoúhlých dlaždic vsazena na šikmo mezi ostaní a pronikavě září svojí bělostí z šedé dlažby. Je opatřena čepem z lesklého, mírně pozlaceného kovu.
Každý rok 21. června v pravé poledne, pokud svítí slunce, což ovšem v té době bývá obvyklé, pronikne sluneční paprsek otvorem v tzv. okně sv. Apolináře – první vitráži na západní stěně transeptu – a dopadne na tento bílý kámen. Zmíněná kuriozita je uváděna ve všech průvodcích jako podivínský žertík dlaždiče, skláře nebo stavitele…
Kdysi někdo nelitoval námahy a vynechal nepatrný otvor v jedné vitráži… Další člověk si zase dal práci a našel dlaždici odlišnou od těch, jimiž je vydlážděna podlaha katedrály – bělejší, aby upoutala pozornost. Vysekal pro ni otvor odpovídající velikosti napříč dlážděním a usadil ji tam; pak do ní vyvrtal otvor k upevnění zlatistého čepu, který přitom neoznačuje střed dlaždice ani žádnou její osu.
Tady šlo o víc, než o nějaký dlaždičův žert. Dlaždič obvykle nedělá otvory ve vitráži, aby jimi nasvěcoval v jistý den roku nějaký kámen… Ani sklář zpravidla nezasahuje do struktury dláždění kvůli tomu, aby ukázal, že v jeho pracně sestavené vitráži chybí kus skla… Souhry bylo dosaženo koordinující vůlí. Dlaždič i sklář byli poslušni jakéhosi pokynu. Jediná doba, kdy se sluneční paprsek může dotknout kamenné podlahy, je letní slunovrat, když je Slunce nejseverněji. Vydal pokyn astronom? Kámen je umístěn na prodloužení jižní stěny hlavní chrámové lodi – nikoli však v přesném středu – a směrová orientace kamene byla evidentně záměrná. Vybral snad ono místo geometr?
Podobné pohlcení mystériem katedrály, jaké popisuje Louis Charpentier ve své knize z roku 1977 „Mystérium katedrály v Chartres“ , z níž jsem si dovolila ocitovat několik odstavců, a na niž ještě určitě dojde, jsem zažila na vlastní kůži. A nejen v té v Chartres. V roce 1991 jsem ještě jako studentka navštívila Francii, Paříž a v Paříži Chrám Matky Boží, o jehož podobě jsem měla jen mlhavou představu, neboť (ač pilný čtenář) povinná četba a francouzští klasici mě v té době právě neuchvacovali. Co mě však uchvátilo, byla právě pařížská katedrála Notre-Dame. A později také Bourges, Strasbourg, Ulm a mnohé další, které jsem na svých prázdninových cestách měla možnost vidět. Začala mě zajímat gotika všeobecně a architektura jako taková. Objevovala jsem krásu vitráží, které mi připomínaly krasohled, a hledala, co ty výjevy znamenají. Časem jsem nasbírala materiál, o který bych se s vámi chtěla podělit v tomto skromném seriálu.
Interier katedrály v Chartres – panoramatický pohled
Až se vám stránka načte, klikáním na šipky nebo držením myši a posunováním po obrazovce dosáhnete otáčení obrazu všemi směry – doprava, doleva, nahoru, dolů… popřípadě přiblížení tlačítkem +/-.
Další interiéry:
Saint Chapelle v Paříži – přízemí
Saint Chapelle v Paříži – horní patro
Notre-Dame Paříž
Zpět