Strom Jišajův / Registr 4
Datum publikace: 15. 2. 2018 Rubrika: Katedrála v Chartres, Tajemství katedrál, Vitrážová oknaMojžíš – neznámý král – Bileám
Ve čtvrtém a pátém registru jsou ve čtvercích zobrazeni dva neznámí králové, pod nimiž si historikové rádi představují Šalomounovy nástupce Roboáma a Abijáše. Ve skutečnosti tito dva anonymní králové pouze symbolizují zbytek Davidovy královské linie, z níž vzešel Kristus. „Nenesou žádné žezlo, ani nedrží štítek se svým jménem, nehrají na harfu, jak to můžeme později vidět jinde; nedělají nic, jsou zde jen proto, aby bohem vyvolený rod mohl pokračovat“ (Émile Male, fr. historik, 1862-1954).
V levém panelu vidíme Mojžíše. Mojžíš je jednou z nejvýznamnějších postav dějin izraelského národa i Starého zákona. Byl to náboženský, vojenský vůdce, vykladač zákona, kterému je tradičně připisováno autorství Tóry – pěti knih Starého zákona: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium jsou také označovány jako 1.-5. Kniha Mojžíšova. Žil pravděpodobně okolo 13. století př. n. l. a pocházel z kmene Levi.
Podle biblického vyprávění se narodil židovským rodičům v Egyptě, kde tehdy žil celý národ. Kvůli nařízení faraona zabít všechny malé chlapce – syny narozené Izraelitům – byl také v ohrožení života, ale jeho rodiče, aby jej uchránili tohoto osudu, jej vložili do třtinové ošatky a pustili po vodě Nilu. Tam novorozence nalezla faraonova dcera, která jej přijala za svého. Jako kojná byla pro něj vybrána jeho skutečná matka (aniž by se to o ní vědělo). Když Mojžíš dospěl, hájil v jednom sporu hebrejského otroka a přitom zabil faraonova služebníka. Musel tedy utéci mimo Egypt. Tam se v Midjanu oženil se Siporou, dcerou midjánského kněze Jetra. V té době se mu v hořícím keři zjevil Bůh, aby jej poslal zpět do Egypta, kde měl vysvobodit svůj lid z egyptského otroctví a přivést jej do zaslíbené země. Při té příležitosti mu bylo zjeveno Boží jméno JHVH. Mojžíš se tedy vrátil do Egypta. Jeho jednání s faraonem však bylo neúspěšné, a tak Bůh skrze Mojžíše potrestal Egypt deseti ranami. Poslední z nich bylo vyhubení všech prvorozených, mezi zvířaty i mezi lidmi. Židé byli této zkázy uchráněni díky krvi obětovaného beránka. K této události se váže vznik svátku Pesach. Poté faraon Izraelity propustil. Když si to pak rozmyslel a začal Izraelity s Mojžíšem pronásledovat, nechal Bůh Mojžíše přejít napříč Rákosovým mořem, zatímco Egypťané se v něm utopili. Poté Mojžíš provedl izraelský lid pouští a po čtyřicetiletém putování jej přivedl do Moabu, kde zemřel. Po něm nastoupil jako vůdce Izraele Jozue, který lid převedl přes Jordán do zaslíbené země Kanaánu.
Mojžíš je postava zvěstující příchod Krista jakožto Osvoboditele. Matouš vidí Krista jako nového Mojžíše, který provází svůj lid do nebe. Emile Male se domnívá, že Strom Jesse měl svůj vzor v liturgické středověké divadelní hře, která se objevila v 11. století: Několik proroků předpovědělo příchod Krista na Štědrý den. Mezi těmito proroky, kromě Izajáše, Sofoniáše, Zachariáše a Jóela, byli i Mojžíš a Baleám. Mojžíš pronáší v této hře přesně tatáž slova, která jsou napsaná na jeho stužce na vitraji, jediné stužce, na které není napsáno jméno jejího držitele…: „Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka, jako jsem já. Jeho budete poslouchat.“ (Dt 18,15) – suscitabit Deus vobis.
Bileám (na pravém panelu) byl podle Bible proslulý nehebrejský kněz a věštec z doby, kdy Izraelci po odchodu z Egypta zabírali nové země. Jejich nepřítel, moábský král, si proroka přizval, aby proklel postupující Izraelce. Pokaždé, když se ke kletbě schylovalo a připravovalo se místo s příslušnými rituály, se Bileámovi zjevil Yahweh a varoval ho, aby se neopovažoval seslat kletbu na jeho vyvolený národ. Nakonec Bileám vyslovil proroctví ve prospěch Izraelců, vnuknuté Yahwem. Bileám žehná Jákobovu rodu, prorokuje válečné úspěchy Izraelcům a zároveň předpovídá osudy některých světových říší.
Vidím jej, ne však přítomného, hledím na něj, ne však zblízka. Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele. Protkne spánky Moába, témě všech Šétovců. Bude podroben i Edóm, podroben bude Seír, Jákobovi nepřátelé. Izrael si povede zdatně. Panovat bude ten, jenž vzejde z Jákoba, a zahubí toho, kdo vyvázne z města.“ Když uviděl Amáleka, pronesl svou průpověď: „Amálek je prvotina pronárodů, ale skončí v záhubě.“ Když uviděl Kénijce, pronesl svou průpověď: „Tvé sídlo je mohutné, tvé hnízdo leží na skalisku, stejně však přijde vniveč, Kajine, jen co tě Ašúr odvede do zajetí!“ Pak pronesl svou průpověď: „Běda! Kdo zůstane naživu, až to Bůh vykoná? Loďstvo od kitejských břehů pokoří Ašúra, pokoří Ebera. Ale v záhubě skončí i ono“ (Nu 24, 17-24).
Sandro Botticelli: Utrpení Mojžíše – freska, Sixtinská kaple (1480)
V pravém dolním rohu Mojžíš (postava ve žlutozeleném oděvu) zabíjí egyptského dozorce nad otroky. Vpravo od nich vidíme dva svědky této události, zjevně vyděšené tím, co Mojžíš udělal. O kousek výš už jej můžeme vidět, jak opouští Egypt. V centrální části obrazu jsou dvě scény: s holí v ruce Mojžíš zahání útočníky od studny v Midjánu a pomáhá napojit dobytek Jetrovým dcerám. V levém horním rohu pak vidíme, jak se mu během pastvy zjeví Bůh a pověřuje Mojžíše vyvedením Izraelitů z Egypta. V levém dolním rohu sledujeme procesí poutníků do zaslíbené země.
Zdroje: Wikipedie (Mojžíš), www.myty.cz (Bileám)
Zpět