Okno sv. Apolináře / Registr 1-2
Datum publikace: 13. 2. 2018 Rubrika: Katedrála v Chartres, Tajemství katedrál, Vitrážová okna
Nejspodnější dva registry na Okně svatého Apolináře byly odstraněny v roce 1328 z popudu kanovníka Guillauma Thierryho, který si – poté co nechal zbudovat oltář naproti sousednímu pilíři – přál zachovat vzpomínku na svou vlastní šlechetnost a zbožnost. Na jejich místo byly vsazeny medailony upomínající na jeho dar, které znázorňují osoby malované na šedém pozadí se zvýrazněním žlutou barvou. Má se za to, že je to vůbec poprvé, kdy byla na okně použita nová technologie umožňující malbu žlutou barvou na kousky skla, které se předtím (aby bylo barevné) muselo natónovat už během výroby. Spodní registr tedy není vitráž seskládaná z různých kousků skla na principu mozaiky, ale malba na sklo. Je to zvláštnost, která Oknu svatého Apolináře přikládá historicky na významu. Na prostředním panelu vidíme kanovníka Thierryho při modlitbě. Klečí před postavou Panny Marie, která drží na levé ruce Ježíška. Pod touto scénou se mezi grisaillovými *) panely dekorovanými květinovým motivem v polích oddělených žlutými příčkami nachází nápis, který připomíná donátora oltáře :
Monsieur Guillaume Thierry,
Zdejší kanovník, pán z Loy,
Jenž zbudoval tento oltář
Na počest Naší Paní,
A svatých a svatých, kteříž zde jsou,
Roku milosti 1328,
V den Všech svatých,
Pro dva kaplany na věky věků.
Na prvním panelu úplně vlevo je Svatý Quiricus se svou matkou Svatou Julittou. Julitta byla bohatá vdova v Maloasijském Tarsu. Žila v době římského císaře Diokleciána, který byl velkým pronásledovatelem křesťanů. Podle Zlaté legendy byla popálena vařící smolou a sťata. Ještě před tím se však musela dívat, jak jejího tříletého synka ubíjejí k smrti, protože se veřejně vyznal ze své víry k Ježíši Kristu (ve třech letech :-)!). Na vedlejším panelu je připomínán Svatý Maur(us)**) a Svatá Radegonda. Druhá jmenovaná žila v šestém století a byla dcerou thuringského krále Bertachara. Jako nezletilé, po smrti jejího otce, se jí zmocnil francký král Chlotar I. a svěřil ji do výchovy Svatému Medardovi, který ji přivedl ke křesťanství. Chlotar se později s dívkou proti její vůli oženil. Neměli však spolu žádné potomky, a tak Radegonda skončila v klášteře. Později založila klášter Svatého Kříže v Poitiers, jehož byla abatyší. Po své smrti byla svatořečena.
Druhý panel zprava představuje dvě postavy. Ten s biskupskou berlou je Svatý Sulpicius. Pocházel z Galie, kde vyrůstal jako páže na královském dvoře; dosáhl vzdělání a stal se senátorem. Později působil jako arcibiskup v Bourges. Na panelu je vyobrazen ve svém biskupském rouchu. Postava proti němu je Svatý Mathurin de Larchant, poustevník. V ruce drží pastýřskou hůl a hlídá ovce za asistence svého psa. Nežil však stále jako pastýř. Výjev jen ilustruje prorocký sen, který se zdál jeho otci: zjevil se mu mladý muž obklopený spoustou ovcí a oznámil mu, že jeho posláním je stát se duchovním pastýřem, knězem. A tento sen se jednoho dne splnil.
Na posledním panelu, zcela vpravo, je vyobrazen Svatý Liphart, taktéž poustevník. O něm se vypráví hezká legenda: poblíž jeskyně, v níž přebýval, se usadil drak a terorizoval okolí tím, že vesničanům bránil v přístupu ke studni. Liphart si vzal od jednoho ze svých žáků hůl a povzbuzován k vítězství, opíraje se o svou víru, dokázal nebezpečnou obludu zničit. Namalovaná scéna je zkratkou tohoto vyprávění; svatý muž osobně propichuje tlamu líté šelmy, která připomíná démona. Použili na ni jako na jedinou sytě rudou barvu, zatímco ostatní panely jsou jednotně nepříliš výrazné.
poznámky:
**) Relikviář Svatého Maura
*) grisaille = „způsob grisaillové (fr. gris/-e = šedý) malby je velmi starého data a vznikl vlastně v důsledku zákazu Bernarda z Clairvaux používat pro okna kostelů figurální a příliš barevné kompozice, tedy ve 12. století. Stavby cisterciáckého řádu tedy měly okenní výplně z čirého skla, pokrytého složitými ornamenty (většinou odvozenými z rostlinných motivů) a písmem malovaným jen konturovou malbou. Později se kontrastní černá kresba změkčovala – vlivem různého ředění konturové černi. Vznikaly tak monochronní kompozice šedé v šedé. Technika grisaille spočívá především v tom, že se k modelaci (stínování) používá hlavně jemné šrafury, vznikající souběžnými nebo křížovými tahy štětce nebo tupováním. Grisaillovou technikou vznikaly ornamenty a bordury oken. Zdůrazňovaly se pak částečným podložením žlutými nebo rubínovými glazurami na rubu.
Žlutá glazura (neboli stříbrná žlutá, fr. jaune d´argent ) se používá v monumentální malbě na skle především tam, kde chceme zářivou žlutí napodobit zlato. Nanáší se zásadně na rubovou stranu skla. Malba stříbrnou žlutí přichází vždy až potom, co je dokončena a zapálena malba konturovou černí. Intenzita barvy je kromě použitého množství také přirozeně závislá na jejím složení. Pokud je výchozí surovinou chlorid stříbrný, dostaneme světlé výsledné odstíny, pokud byl užit sirník nebo dusičnan stříbrný, jsou výsledné odstíny žloutkově žluté až oranžové. Použití stříbrné žluti bylo vrcholným uměním malířů na skle a lze jej zvládnout jen na základě značné zkušenosti a četných zkoušek. Některá skla, zejména tvrdá draselná, přijímají stříbrnou lazuru těžko a uspokojivého zabarvení lze dosáhnout jen opakovaným nánosem a zapálením. Nejsnáze získáme dokonalý lazurový tón na silně olovnatých sklech.“
citováno z knihy Vitráže, Ludvík Losos, Grada Publishing 2006
Zdroje: Les vitraux narratifs de Chartres, Catholica.cz, wikipedie, internet
Zpět