Havran

Pták v svém ebenovém zjevu ponoukal mne do úsměvu

vážným, přísným chováním, jež bylo velmi vybrané –
„Ač ti lysá chochol v chůzi, jistě nejsi havran hrůzy,
jenž se z podsvětního šera v bludné pouti namane –
řekni mi své pravé jméno, plutonovský havrane!“ –
Havran děl: „Už víckrát ne.“

A.E. Poe, Havran (Pdf)

Podobně jako např. krkavec, kavka nebo vrána má i havran polní významné zastoupení v lidovém folklóru. Již od dávných dob často vystupuje v dobové literatuře a malířství a v minulosti byl obecně považován za symbol smůly, zkázy, blížícího se zimního období a chudoby. Podle jiných pověr havrani dokáží svým výrazným krákáním předpovědět déšť nebo dokonce blížící se smrt.
Havrani sehráli klíčovou roli už krátce po stvoření světa. Noe vypustil při Potopě havrana, aby našel zemi, ale na jeho návrat čekal marně. Havran poletoval sem a tam, dokud vody neopadly a vždy našel dostatek potravy, aby se uživil. V církevní symbolice byl pak havran chápán jako hříšník a odpadlík – místo aby se navrátil zpět k Noemovi do Archy, tedy církve, usadil se u světských marností, čili potravy. Havrana tak můžeme nalézat na středověkých vyobrazeních světských neřestí též jako atribut lakomství. Naproti tomu, havran v poušti přinesl Eliášovi chléb a maso a jeho velkorysost ke křesťanským svatým, jako byl Bernard a Kubert, jimž nabídl jídlo a radu, z něj učinila symbol božské osamocenosti.
Podle řecké mytologie bůh Apollón poslal havrana pro pohár živé vody, která měla být určena bohu Diovi na oběť. Po cestě uviděl fíkovník a dostal chuť na jeho plody. Ty však nebyly dost zralé, a tak havran čekal, až fíky dozrají. Když se vrátil, řekl Apollónovi, že se opozdil kvůli hydře, vodní nestvůře, která mu bránila nabrat do poháru vodu. Bůh však lež poznal a havrana potrestal věčnou žízní. Následně jej umístil na oblohu hned vedle Poháru. V uhašení žízně mu však brání Hydra, která se nachází hned vedle obou dvou.
Na ramenou nejvyššího severského boha Odina sedávali dva havrani Hugin (Myšlenka) a Munin (Paměť). Každý den za úsvitu Odin vysílá své havrany, aby obletěli svět, a k snídani se opět navracejí a šeptají mu do uší všechny zvěsti, které vidí a slyší. Tak je zpraven o mnohých událostech. Proto bývá nazýván též bohem havranů. V evropské kultuře je havran symbolem smrti, je to zlé znamení. Pro indiány však každé zvíře představovalo tvora s duší, tedy potomka „Velké Matky“ – Země. Žádné stvoření pak nemohlo být představitelem záporných vlastností. Nejinak je tomu u havrana. Symbolizoval rovnováhu v přírodě, napomáhal udržovat svět v harmonii. I v indiánské mytologii byl spojen se smrtí – napomáhal mrtvým duším. Ale indiáni nechápali smrt jako něco negativního, ale jako součást života, podmínku života. Zabití havrana znamenalo velké neštěstí. Havran je oblíbenou postavou indiánské mytologie, stejně jako had nebo želva, která na svých zádech nese svět. Příběh o havranovi představuje hlavní božstvo Nazcakiyela, v jehož domě se nacházely slunce, měsíc a hvězdy. Nascakiyel svtořil Volavku a Havrana jako dobré a moudré muže nadané nadpřirozenou silou. Kromě nich stvořil také několik obyčejných lidí a poslal je na svět, kde však museli žít ve tmě. Havran nad nimi pocítil lítost a proměnil se v jedlovou jehličku, kterou Stvořitelova dcera vypila s vodou a otěhotněla. Dítě, které se narodilo, dostalo také jméno Havran, a když vyrostlo, darovalo lidem světlo, oheň a vodu.

viz také: wikipedie/Havran, www.pannacz.com, ladyrovena.blog.cz, A.E.Poe, Havran