Holubice

Holubice je opět jedním z ptáků, ke kterým se váže poměrně bohatá symbolika.V první řadě je symbolem lásky, míru a poslem dobrých zpráv. Noe při potopě vyslal holubici, která se napotřetí vrátila s olivovou ratolestí v zobáčku na znamení, že vody klesají a země je blízko. V řecké mytologii byla atributem Venuše – bohyně lásky. Iason a Argonauti zase vyslali holubici, aby je vedla při proplouvání mezi nebezpečnými pohyblivými skalami Symplégadami. V celém předním Orientu byla holubice posvátným ptákem, který byl zasvěcený bohyni plodnosti. Později se stala symbolem manželské lásky a věrnosti. Ve starověku se domnívali, že holubice nemá žluč, a proto byla považována za nositelku ctností. Také v islámu je posvátným ptákem, neboť podle mohamedánské tradice provázela a chránila Mohameda při jeho útěku. Pro svůj prostý a mírný vzhled je symbolem nevinnosti. Kromě toho má bílou barvu, která především na Východě vyjadřuje čistotu, pravdu a již vzpomínanou nevinnost.

V křesťanství bílá holubice vyjadřuje prostotu, čistotu, ale především Ducha svatého, který v podobě holubice sestoupil na Ježíše při jeho křtu v Jordánu (Mt 3, 16). Dvě holubice sedící na okraji kalicha nebo jiné nádoby jsou taktéž prastarý symbol, jehož hluboké ozvěny nalézáme v mnoha kulturách. Podoba tohoto symbolu vychází z mozaiky z 5. století zdobící Mauzoleum Gally Placidie , jeden z ranně křesťanských kostelů v Ravenně, jenž byl původně zbudován jako císařská hrobka. Jeho předchůdce však nalézáme v římském i řeckém umění, přičemž nejstarší kořeny jsou patrně fénické.

Symbol pijící holubice má archetypální obsah. Je to univerzální metafora pro posvátné, které lze zakoušet pouze osobním ponořením se do skutečnosti. Voda v křesťanské ikonografii evokuje mystickou symboliku smrti, zrození a obnovy či očištění skrze křest. Zároveň voda od pradávna představuje ženský princip v přírodě, spojený s fázemi měsíce a životodárnou silou. Jakožto nektar byla voda řeckým symbolem nesmrtelnosti, jako víno se stává v křesťanské ikonografii Kristovou krví. Holubice je křesťanským symbolem Ducha svatého.  V křesťanském umění bývá sedm darů Ducha svatého znázorňováno v podobě holubic sedících na Stromě života a pijících z vod moudrosti a věčného života. Kalich evokuje mystérium oběti, které stojí v srdci křesťanské eucharistie, kde Syn nabízí sám sebe Otci jako oběť v lásce Ducha svatého a svou obětí sjednocuje veškeré stvoření. Pozoruhodnou ozvěnu tohoto mocného symbolu nacházíme v indické tradici v Mundaka upanišadě, která jej popisuje takto:

„Dva ptáčci, dva něžní přátelé, přebývající na jednom a tomtéž stromě. Jeden jí jeho ovoce a druhý se tiše dívá. První je lidská duše, která spočívajíc na tomto stromě, ač činná, cítí smutek ve své nemoudrosti. Spatřivši ale moc a slávu vyššího ducha, je od smutku osvobozena.“

Dualismus dvou ptáčků zde naznačuje základní jednotu činného a kontemplativního života v každé lidské bytosti.

Zdroje: http://www.krestanskameditace.cz/dve-holubice, http://www.svatebniholubice.com/holubi-symbolika.html, wikipedie (viz odkazy v textu)