Strom Jišajův / Registr 2

Ezechiel – David – Ozeáš

Prvním ze zde vyobrazených králů je David, syn Jišaje. Prorok Samuel byl poslán Bohem k Jišajově rodině, aby zvolil jednoho z jeho synů, který se pak bude pomazán na krále: „Naplň svůj roh olejem a jdi, posílám tě k Jišajovi Betlémskému. Vyhlédl jsem si krále mezi jeho syny“ (1Sam 16,1). Jak dále oznamuje Bible, samotný akt pomazání provedl Samuel osobně: „Tak předvedl Jišaj před Samuela svých sedm synů, ale Samuel řekl: „Žádného z nich Hospodin nevyvolil.“ A Samuel se Jišaje otázal: „To jsou všichni mládenci?“ Jišaj odvětil: „Ještě zbývá nejmladší, ten však pase stádo.“ Samuel Jišajovi poručil: „Pošli pro něj! Nebudeme stolovat, dokud sem nepřijde.“ Poslal tedy pro něj a dal ho přivést. Byl ryšavý, s krásnýma očima a pěkného vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho! To je on.“ Samuel tedy vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. A duch Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále“ (1Sam 16, 10-13).

David byl podle Bible třetím králem sjednoce-ného Izraele a panoval patrně v letech 1013-973 př. n. l. Podle archeologů a kritických historiků je patrně první nepochybně doloženou postavou biblic-ké historie. Wikipedie…

Nalevo od Davida stojí Ezechiel, jeden z největších starozákonních proroků. Předpovídal poslední dny židovského království, ale hlásal, že přijde dobrý pastýř, který povede své stádo, mesiáš: „Já zachráním své ovce a nikdo je už nebude loupit. Já vykonám soud mezi ovcí a ovcí. Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást, Davida, svého služebníka. Ten je bude pást a ten bude jejich pastýřem. Já, Hospodin, jim budu Bohem a David, můj služebník, bude uprostřed nich knížetem“ (Ez 34, 21-23). O Ezechielově životě víme velmi málo a jen z Bible. Narodil se v kněžské rodině z rodu Sádokova (Ez 1,3). Jako prorok snad vystoupil roku 592 př. n. l. Po dobytí Jeruzaléma Nabukadnezarem II. roku 597 př. n. l. byl spolu s králem Joachinem a ostatními izraelskými vzdělanci odveden do babylonského exilu. Usadil se u průplavu Kébar nedaleko Babylónu, kde snad měl vlastní dům (Ez 3,24) a když mu žena náhle zemřela, žil v něm osaměle. Zde se mu v samotě dostalo vidění a pověření, aby se stal „strážcem Izraele“ (Ez 3,17). Svá většinou chmurná, hrozivá vidění líčí Ezechiel velmi barvitě, v překvapivých a často obtížně srozumitelných obrazech. Tak vidí čtyři ohnivé bytosti s křídly a na kolech (Ez 1), má sníst svitek, popsaný žalozpěvy (Ez 2,8-3,3), musí se prokopat zdí (8,8) a mnoho podobných obrazných jednání. Jedním z nejznámějších Ezechielových vidění je to, jak ho Bůh zavedl do údolí plného suchých kostí a řekl mu: „Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?“. Pak je Hospodin obalí masem a oživí jako lidi. Kosti patrně představují vyhnané zbytky Izraele, který je podle lidských odhadů už beznadějně mrtev, jenže Hospodin, který je stvořil, je může zase oživit.

Prorok Ozeáš (panel vpravo)  žil za izraelského krále Jeroboáma II. a za judských králů Uziáše, Jótama a Achaza, tj. v polovině 8. století př. n. l.. Působil v Izraelském království, kde kázal proti odpadu od víry a proti upadlé morálce národa. Hrozil blížícím se soudem v podobě asyrského vpádu a zničení národa. Tato hrozba se naplnila při zničení Samaří v roce 722 př. n. l. Jedinou biografickou zprávou, kterou nám kniha Ozeáš zanechává, je jeho manželství, popisované v prvních třech kapitolách. Bohužel není jasné, nakolik se jedná o alegorii a nakolik o skutečnost. Pro alegorii hovoří značná symbolika jednání, pro skutečnost naopak fakt, že jednání proroků v této době (nejen v Izraeli) je velmi často silně symbolické, a to až do extrému.

Ozeáš dostal od Boha příkaz, aby se oženil s prostitutkou a ze smilstva měl děti. Když se mu narodily, dostaly symbolická jména: syn Jizreel (pro Izrael osudová pláň) a dcery Lórucháma („neomilostněná“) a Lóamí („ne-můj-lid“). Všechna tato jména vyjadřují zavržení Božího lidu pro jeho nevěru a zkaženost. Ozeáš je tak obrazem Boha, který se oženil s nevěrnou ženou — Izraelem, a nyní ji chce zapudit, na což měl podle zákona právo.

Zdroje: Wikipedie, Les vitraux de Chartres