Okno svatého Apolináře / Registr 10

Panely 24, 23 – cherubíni, serafíni a trůnové

Na 10. registru vidíme nejvyšší andělský kůr patřící do třetí trojice andělských kůrů. Serafové neboli serafíni (po stranách) jsou chápáni jako ochránci Božího trůnu, kteří podle Izajáše (Iz 6,3) neustále zpívají Bohu chvalozpěvy: „Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh zástupů! Nebe i země jsou plny tvé slávy.“  Spolu s cherubíny a trůny jsou tyto andělské bytosti nejblíže samotného Boha, tedy v Sedmém nebi přímo u božího trůnu. Jejich název je spojen se slovem, které evokuje hoření či žhavost – proto jsou i oni spojováni s ohněm, který symbolicky znázorňuje jak očistu, tak lásku. Bývají znázorňováni se šesti zářivými křídly (dvěma si zakrývají tvář, dvěma nohy a posledním párem se pohybují). Jejich základním posláním je vstřebávat a odrážet božské světlo dalším andělským kůrům. Cherubové jsou okřídlené bytosti s lidskými a zvířecími charakteristikami. V knize Genesis chrání  cestu ke Stromu života na východ od Edenu s plamenným mečem (Gn 3,24). Podle knihy Exodus byla zpodobení cherubů též na oponě stánku úmluvy (Ex 26,1). V Šalomounově chrámu chránily sochy dvou cherubů archu úmluvy. Prorok Ezechiel zobrazuje zřejmě nejvíce rozšířenou představu o cherubech – v té má cherub čtyři tváře, tělo a ruce muže a nohy telecí, k tomu pár křídel coby atribut asyrských božstev dané doby. Křesťané v tomto zobrazení spatřují čtyři evangelisty. Uprostřed registru jsou vyobrazeni trůnové neboli ofanínové. V židovské tradici merkava, jsou tito andělé popisovaní jako veliká kola, nebo jako ti s mnoha očima. Nejpodrobnější popis jejich zjevu najdeme nepochybně v Ezechielovi (1,13-19): …“Svým vzhledem, se tyto bytosti podobaly hořícímu uhlí. Vypadaly jako pochodně, a oheň procházel mezi bytostmi a zářil…“ Dante přiřazuje trůny jednotlivým planetám. Na vitraji jsou znázorněni s žezly v rukou a rudou mandorlou, která symbolizuJe jejich slávu a božský původ.

Zdroje:  Les vitraux narratifs de Chartres, Catholica.cz, wikipedie, internet