Katedrála Notre-Dame v Remeši

Datum publikace: 4. 10. 2017 Rubrika: Tajemství katedrál

 

 

Remeš bývala původně keltská osada, později římské město Durocortorum, od 3. století v něm sídlilo biskupství. Statut města má od roku 1139. Remeš (fr. Reims) nese jméno po jednom z nejuctívanějších svatých starých Franků, biskupovi Remigiovi (cca. 436-533), který v katedrále pokřtil prvního z franc(ouzs)kých králů, Merovejce Chlodvika I.
Katedrála v Remeši je jedním z největších architektonických skvostů středověké Francie. Práce na této slovutné stavbě začaly 6. května 1211 poté, co vyhořela původní ještě románská stavba. Pro nás Čechy má Remeš zvláštní význam nejen díky roku 1398, kdy zde došlo k jednání Karla VI. s římským a českým králem Václavem IV. o návrhu pařížské univerzity na odstranění schizmatu, ale od 16. století (přesně od roku 1575) se v Reims uchovává tzv. remešské evangelium, cyrilicí psaná církevněslovanská památka z 11.st. (do roku 1452 byla v majetku kláštera Na Slovanech v Praze), na které při korunovaci přísahali francouzští králové (Texte du sacre). První cyrilickou část přečetl jako první ruský velvyslanec francouzského dvora, který se k ní dostal někdy počátkem 18. století a tím prokázal její slovanský původ.
Zajímavostí remešské katedrály (kromě skutečnosti, že byla postavena čistě za účelem získání svatostánku hodného korunovací francouzských králů) je především sochařská výzdoba, která vede až k vnitřní straně západního portálu. Sochy pocházejí převážně z let 1247 – 1255. Nejpočetnějtnější skupinou soch jsou andělé, proto se katedrále přezdívá „Katedrála andělů“. Mezi nejznámější patří socha usmívajícího se anděla, který zvěstuje Panně Marii radostnou zprávu o narození syna. Celkem se zde nachází 2303 sochařských motivů. Více soch najdeme už jen na katedrále v Chartres.
Remeští andělé ale nedokázali vždy zabránit neštěstí a ničení. V září roku 1914 a potom v průběhu první světové války ničily bomby německé armády katedrálu i samotné město. Tehdy tato katedrála vyhořela a v následujících letech ji zasáhlo několik bomb. Byl to lákavý terč, citlivé historické místo. Ztělesňovalo identitu Francie. Neuvěřitelné ale je, že to vydržela konstrukce katedrály. Kostra stavby ze 13. století, všechny pilíře… Plameny požárů měly takovou sílu, že roztavily kovové součásti, které stékaly jako láva skrz kamenné chrliče! Ve střeše bylo plno děr, ale konstrukce vydržela. Po válce bylo potřeba rozhodnout, zda ponechat poničenou ruinu jako důkaz barbarství agresora. Naštěstí ten názor nepřevážil, všichni, kteří se v Remeši snažili odstranit škody a katedrálu zachránit, prohlásili: „Ne, katedrála musí žít!“.
První katedrály se stavěly na tradičních místech, které uctívaly již pohanské kultury. Většinou na těchto místech dříve stály menhiry nebo dolmeny, které označovaly místa proudění energie. Zde tato energie vyvěrala na zemský povrch. Gotika přinesla do kostelů nový prožitek. Všechny gotické katedrály mají vitráže, které uvnitř vytvářejí zvláštní světlo. Kupodivu není světlo závislé na počasí nebo podmínkách exteriéru. Uvnitř gotických katedrál není žádná sochařská výzdoba, pokud ano, pochází z pozdější doby, většinou z baroka. Všechny sochy a výjevy jsou umístěny na portálech. Věřící se zřejmě neměl soustředit na výzdobu, ale na duchovní prožitek, který byl posilován právě zvláštním světlem.

 

Sochařství bylo v gotice zprvu těsně svázáno s architekturou a silně motivováno křesťanstvím. To souviselo se vzrůstající mocí církve. Později již ale vznikaly také volné plastiky. Byly to kamenné a dřevěné sochy madon, kříže s tělem Krista, piety a sochy světců. Sochařství se vyvinulo z původního kamenictví, které se uplatňovalo v dekorativní podobě na portálech, archivoltách a výzdobě sloupů a pilířů. Figurální plastiky na těchto architektonických článcích plnily úlohu jako tzv. bible chudých. Figury jsou většinou reliéfní nebo poloreliéfní, volné sochy se objevují až později. Pro postavy, které zobrazovalo gotické sochařství (i malířství), bylo typické směřování vzhůru – byly vysoké a štíhlé, mírně prohnuté do tvaru písmene S. Vrcholným projevem gotického výtvarného umění byla zpodobení Panny Marie. Zobrazovala se buď jako madona s malým Ježíškem nebo později jako pieta – truchlící matka s mrtvým Kristovým tělem sejmutým z kříže na klíně. Dalším typickým námětem byl Kristus na kříži (krucifix) a apoštolové se svými atributy. Vnější zdi katedrál zdobily dekorativní i figurální motivy inspirované nejen Písmem svatým, ale také světem rostlin, zvířat, historií, didaktickými náměty a mytologií. Figury již nejsou sloupovitě strnulé jako v předchozím období, ale mají svůj charakter a určitý věk (jasné rysy dospělosti, dětství; stáří nebo mládí), výraz tváře odpovídá situaci. Vůbec poprvé se na katedrále v Chartres  objevují vyprávěcí cykly, které ilustrují příběhy z bible nebo legendy světců. Sochařská práce byla ve středověku plně ve službách náboženské ideje jako didaktický prostředek (vysvětloval negramotným věřícím obsah Písma). Tesání a řezání soch se provádělo v závislosti na liturgických potřebách.

Západní fasáda

Hlavní (prostřední) portál západní fasády nenechá nikoho na pochybách, komu je katedrála zasvěcena: nikoli Bohu Otci, nýbrž Bohyni Matce, Panně Marii. Vidíme ji přímo uprostřed s malým Ježíškem na ruce. Nahoře nad portálem se pak nachází scéna její korunovace…

 

Po Mariině levé ruce (z pohledu příchozího vpravo) vidíme čtveřici postav:

První dvě zleva představují Zvěstování (Luk 1, 26-38), druhé dvě jsou Marie a Alžběta a jedná se o scénu Navštívení (Luk 1, 39-56). Postava anděla (první zleva, s křídly) by mohla být dokonalým dvojčetem mnohem slavnějšího Usmívajícího se anděla (obr. vpravo). Tato socha nacházející se na levém (severním) portálu vlevo je ze všech soch na katedrále ta úplně nejslavnější. Někdy je také nazývána Úsměv Remeše a její osud byl pohnutý. 19. 9. 1914 byla katedrála opět ostřelována německým dělostřelectvem. Vzplál mohutný požár. Ze střechy padající trosky a části krovu urazily andělovi hlavu, která dopadla z výšky 4,5 metru na zem a roztříštila se asi na dvacet kusů. Kusy hlavy posbíral po požáru abbé Thinot a umístil je do sklepení remešského arcibiskupství, kde zůstaly do 30.11. 1915, kdy je zde objevil architekt Max Sainsaulieu a použil trosky sochy na podporu francouzské propagandy tím, že z nich udělal symbol barbarství nepřítele devastujícího francouzského génia a kulturní dědictví. Po válce byly originální kusy zakonzervovány a umístěny v Muzeu francouzských památek v tehdejším Paláci Trocadéro (dnes Palác Chaillot); z odlitků byla sestavena nová hlava a celebrita Anděl byla slavnostně vrácena na své místo 13.2. 1926. O čtyři roky později byla vydána poštovní známka fialové barvy s detailem hlavy Usmívajícího se anděla s nápisem Úsměv Remeše a anděl se stal symbolem města.

Remešská katedrála za dobu své osmisetleté existence utrpěla řadu ran. Po mnohých zůstaly jizvy, které se už nikdy nepodaří zahladit; původní vzhled mnoha soch tak už navždy zůstane zahalen tajemstvím, i když restaurátoři a historikové dělají, co mohou. Opravy a odstraňování škod po ničení zdivočelých mas během Velké francouzské revoluce a dvou válkách, které se Francií přehnaly, trvá dodnes a bez přispění mnoha institucí stejně jako věřících, milovníků historie a architektury i četných dárců a sponzorů by nebylo možné. Jen díky jejich nezdolnému úsilí se kráse této (a nejen této) katedrály můžeme obdivovat i dnes.

Nahoře: levý (severní) portál západního průčelí / Ukřižování, pravý (jižní) portál / Trůnící Kristus, Královna ze Sáby (mezi severním a hlavním portálem dole) před a po restaurování…

 

Východní fasáda

  

 

    

 

     

Sochy na východní fasádě (zleva): slon, kůň, pes, opice, obluda, mořská panna

 

Jižní fasáda

  

 

Severní fasáda

Hlavní portál severní fasády obsahuje scény ze života Saint-Rémiho a Saint Nicaise…

Scéna vpravo dole: Chlodvík I. přijímá křest od St. Rémiho…

 

 

 

Levý portál zobrazuje scény Posledního soudu…

Andělé troubí na trubky…

   

 

mrtví, probuzení hlasem trubky vylézají ze svých rakví…

 

a odsouzení hříšníci jsou odváděni do pekla a vhazováni do kotle…

 

 

Katedrály jsou fantastická architektonická a sochařská díla. Na jejich zdech defilují  andělé, proroci a světci, skutečná zvířata i mýtické bytosti, ďáblové a obludy z pekla, rostliny… Francouzské katedrály jsou obrovskými kamennými biblemi, zkamenělými představami středověkého člověka o něm samotném i o světě, který jej obklopoval.

 

 

Zdroje: internet / www.virtan.estranky.cz, www.francieinfo.cz, www.ceskatelevize.cz, fr.wikipedia.org, cathedrale.maisons-champagne.com

 

 

Zpět