Liška

O liškách se věří, že jsou obdařeny vyšším rozumem, dlouhým životem a kouzelnými schopnostmi. Liška je oblíbenou postavou různých bajek (Ezop) a bájí, kde často vystupuje v roli chytrých a lstivých, vítězících nad hloupějšími siláky. V japonské a čínské mytologii  platí za démonické zvíře, ve zvířecí symbolice evropských národů ztělesňuje lstivost a vychytralost.  Ve středověkém umění symbolizuje ďábla, nespravedlnost, lež, nestřídmost a lakotu. Ve starých řeckých mýtech jsou lišky spojovány s noční bohyní Hekaté a někdy i Artemis.
V japonské mytologii dokázaly lišky omámit muže (archetyp liščí ženy, viz film Tygr a drak). Často na sebe braly podobu krásných žen, aby během pohlavního styku získaly mužské semeno, a přispěly tak ke své vlastní plodnosti. Jediný způsob, jak rozpoznat liščí ženu, je podívat se na její odraz na vodě, ten totiž bude mít liščí, nikoliv člověčí podobu.
Jeden příběh vypráví o tom, jak mladíka jménem Miado svedla a očarovala nádherná mladá dívka – Drahokamová panna. Po té, co jej zbavila veškeré síly, utekla od něj v podobě liščího ducha. Žila pak v obrovské skále a číhala na pocestné, kteří dopadli jako ubohý zamilovaný mladík. Vysáti, zbaveni života. Neboť čím víc liščí žena svede mužů, tím víc roste její síla. Jednoho dne se o krásném démonovi  dozvěděl mnich Genno. Modlil se k Buddhovi s takovou naléhavostí, že se duch liščí dívky – démon, navěky proměnil v mrtvý kámen.
V naší literatuře najdeme lišku rovněž; dva příklady za všechny:  O kmotře Lišce, Josef Lada a Liška Bystrouška, R. Těsnohlídek

viz také: wikipedie/liška, Kicune/jap. mytologie