„Chceme-li se přiblížit Pravdě, musíme se v první řadě vzdálit všednímu životu.“   Sókratés (469-399 př.n.l.)

Rozhodnutí stát se poustevníkem  se často chápe špatně. Poustevník  neodchází do ústraní, protože  se cítí odvržen, protože nemá nic lepšího na práci než se potulovat po horách nebo že není schopen se vypořádat se svými povinnostmi. Když se takto – na první pohled extrémně – rozhodl, učinil tak proto,  že si uvědomil, že nemůže svou mysl kontrolovat a vyřešit problém štěstí a utrpení pokud je ponořen do nekonečných, malicherných stejně jako rozptylujících všedních činností. Ze života neutíká, ale distancuje se od něj, aby jej viděl z odstupu a mohl lépe vnímat, jak to v životě chodí.

(Pokračování textu…)